|
Program * leden 2009 Nápad každoročního slavení imaginárních narozenin umění vznikl v 60. letech v prostředí hnutí Fluxus. Je to oslava památky francouzského fluxisty Roberta Fillioua. Ten 17. ledna 1963 deklaroval, že umění se zrodilo přesně před 1,000,000 let, a to v momentu, kdy pravěký umělec vhodil suchou houbu do nádoby s vodou. 10 let poté pak oslavil 1 000 010. narozeniny umění v Neue Galerie v Cáchách. Po Filliouově smrti v roce 1987 začali umělci slavit tento svátek v duchu “Nekonečné trvající sítě (“The Eternal Network”), trvalého propojení umělců na celém světě. Letošní ročník Art's Birthday, má podtitul Safe'n'Sound: již od počátku své historie umění využívalo zvuku tak, aby působil na lidské nitro buď uklidňujícím nebo zneklidňujícím dojmem. Na druhou stranu samo umění neustále potřebuje “bezpečná útočiště” proto, aby mohlo plně rozvíjet svůj potenciál a potřebuje pro sebe neustále vymýšlet nové ochranné mechanismy, aby uniklo z nechvalně známé “věže ze slonoviny”- odtrženosti od reality. V rámci oslav Narozenin umění 2009 bude EBU Ars Acustica naslouchat zvukům bezpečí, prozkoumávat sílu umění přetvořit důvěrně známé zvuky ve zlověstné a nepříjemné zvuky v uklidňující. Gurun Gurun je semi-improvizační audiovizuální projekt založený na konci roku 2007 kytaristou Tomášem Knoflíčkem (Miou Miou), klávesistou Járou Tarnovským (Miou Miou) a VJ Vunelopuchu (BabyPuch, Kolektiv). Během roku 2008 se ke GG připojil multiinstrumentalista Tomáš Procházka aka Federsel (Handa Gote, Buchty a loutky). "Pro mne je nejvlastnějším zvukem bezpečí ticho. Ticho před usnutím, kdy překračujeme práh snu a dotýkáme se tichého srdce světa. Jednotě bezpečí. Cesty soumrakem mají rozdílné podoby. Jsou cestami různých usínání, cestami k různým snům. Vycházejí z různých míst našeho světa, odrážejí jeho mnohé tváře, vedou jeho světlými výšinami i temnými zákoutími, spojují se i rozcházejí - ... ale nakonec všechny dojdou naplnění v klidu noci. V bezpečí ticha." ( Miroslav Posejpal pro Art's Birthday 2009) Miroslav Posejpal (*1952) vystudoval baskytaru a kontrabas na lidové konzervatoři v Praze. V roce 1977 založil do dnes trvající instrumentální duo se saxofonistou Jiřím Durmanem. Zvuková nahrávka kombinovaná s davovou performancí Účinkující (pravděpodobně): Pavel Novotný, Jaromír Typlt, Vít Jakimiv, Iva Dvořáková, Anna Riedlová, Zuzana Vykoukalová, Jan Krňanský a publikum Je známé, že opakováním a variováním slova mizí jeho zaběhnutý význam, a ze slova se stane pouhý zvuk. Funguje to ale i obráceně? Dokáže se význam zhmotnit zpětně ve zvuku? A není pak výsledný obraz mnohem skutečnější? Pro pokus, který by měl tyto otázky zodpovědět, byla zvolena brambora, slovo-objekt, které by se mělo zjevit v celé své bachraté mnohoznačnosti a prostorovosti. Kompozice spojuje předem připravený zvukový záznam s živou jevištní akcí. Publikum, které se performance bude aktivně účastnit, má tvořit něco jako živý mixér slov, slabik a hlásek. Připravená nahrávka tvoří zvukový podklad performance, a v pauzách mezi mixováním nabízí hlubinný portrét brambory jako takové: Směs názorů na bramboru, popisů, otázek, odpovědí i nečekaných asociací. Pavel Novotný (*1976) působí jako odborný asistent na Katedře německého jazyka TU v Liberci (obor praktický jazyk a německá literatura). Dokončuje doktorské studium germanistiky na FFUP v Olomouci, kde píše disertační práci na téma "Kořeny literární montáže a koláže v německy psané literatuře". Je autorem básnické sbírky "Sběr" (Liberec 2003), píše a publikuje texty vycházející z přenosu mluvené řeči do psané podoby. Společně s Jaromírem Typltem scénicky zpracoval dadaistickou skladbu "Ursonate" Kurta Schwitterse a pro pořad PremEdice Radioateliéru ČRo 3 - Vltava vytvořil zvukovou kompozici "Lžička". MATEŘÍDOUŠKA Tereza Damcová - zpěv, kresby do animací, kostýmy, performance Mateřídouška již několik let vytrvale vytváří na evropské experimentální scéne svébytnou podobu audiovizuální performance. Vznikla v roce 2005 jako diplomová práce Jiřího Suchánka a Terezy Damcové na Fakultě výtvarných umění v Brně. Od té doby toto moravské duo své představení postupně rozšiřuje a propracovává. Stálým znakem zůstává volnost obrazů, zvuků, asociací i pohybů a neustálá chuť experimentovat. vystupovali na řadě českých i zahraničních festivalů, kde publikum často udivili, trochu postrašili, rozveselili a někdy snad i dojali. Vystoupení se pohybuje na hranici koncertu, kina a performance. Veškerou tvorbu Mateřídoušky vytváří duo Tereza Damcová a Jiří Suchánek, kteří dohoromady funugují specifickou uměleckou "symbiózou". Mateřídouška má silný snivý a výtvarný akcent - ruční perokresby Terezy Damcové jsou Jiřím Suchánkem digitálně animovány a vytváří tak na videoprojekci oživlé světy, kterými několik let neustále prochází morfující se a podivuhodná panenka Bubačka, která přišla omrknout tuto planetu. Něco v tom pohledu bude... |
||||
středa 21 / 20:00 TrioNada je americko-rakouský projekt, ve kterém se sešli vynikající rakouský stepař a body perkusista Max Pollak, který je mnoha odborníky řazen mezi nejinovativnější a nejlepší stepaře na světě, jazzová zpěvačka Elisabeth Lohninger a virtuózní vibrafonista Tim Collins z New Yorku. Toto netradiční spojení dává vzniknout pozoruhodnému a mimořádně pestrému hudebně-vizuálnímu zážitku, v němž se mísí hudební styly, zvuky a rytmy z nejrůznějších koutů světa: od rytmů východní Afriky, přes kubánskou rumbu, argentiské tango, rakouský folk, blues, latinu a jazz až po gospel. Koncert je uváděn v rámci projektu Jazzconnexion 20 09 za podpory Ministerstva kultury ČR, Pardubického kraje a statutárního města Pardubice. |
|||||
čtvrtek 29 / 20:00 József Oláh - tamboura, kytara, zpěv Nejoriginálnější romská kapela z Maďarska Parno Graszt zahraje kromě Prahy i v Divadle 29 a přinese s sebou otisk autentického romského folklóru, na který se jen tak nezapomíná. V současnosti devítičlenná skupina hudebníků a tanečníků z východomaďarské vesničky Paszab existuje již více než 20 let a za tu dobu si získala mezinárodní věhlas a stala se synonymem pro autentickou romskou hudbu. Kapela, která svými živelnými čardáši dokáže roztančit publikum tak, že jí nechce pustit z pódia, vyvolává každým svým vystoupením úžas nad elementární silou Romů z malé vesničky na konci světa. Parno Graszt (bílý kůň = v romském jazyce znamená symbol čistoty a svobody) hraje tradiční romské písně posbírané hlavně ze severovýchodní části Maďarska a Rumunska a také vlastní skladby se specifickým lokálním dialektem. Nástroje, které členové skupiny používají jsou: akustická kytara, kontrabas, tamboura, cimbál, akordeon, housle, tarogáto, lžičky a kovové džbány na vodu. Hudba Parno Graszt je založena na jednouše zapamatovatelných melodiích s neuvěřitelně rychlým tempem a proměnlivými rytmy. Vedle tance, kterým svou živelnou hudbu na pódiu doprovázejí, je pro ně typické časté používání tzv. „oral bass“ (tj. plynulá hlasově-rytmická improvizace). Jeden z nejsilnějších momentů jejich koncertu nastává v okamžiku, kdy se na plátně za hudebníky objeví archivní film z roku 1956 z vesnice Paszab, který zachycuje rodiče a prarodiče současných členů kapely, kteří předvádí tradiční lidové tance. Paralelně s filmem nám tentýž tanec tančí členové Parno Grazst na pódiu. Ačkoliv jsou Parno Graszt považováni za ekvivalent originální maďarské romské hudby, pro Parno Graszt není originalita ničím jiným, než být sám sebou. Členové skupiny pochází z komunity, kde hudba byla vždy součástí každodenního života. Při společenských událostech v Paszab se každý přítomný stává součástí hudby. Nástroje se předávají z ruky do ruky a prakticky každý je mistr tance. Není zde hranice mezi kapelou a publikem, jde o jedno velké společné slavnostní setkání. Pro kapelu vlastní zahrada znamená to samé jako scéna na festivalu. Kapela vloni vydala své čtvrté cd, absolvovala řadu turné po Evropě i zámoří a získala své příznivce po celém světě. Za jejich druhé album In My World, na kterém spolupracovali se světově uznávaným maďarským cimbalistou Kálmánem Baloghem, byli Parno Graszt nominování na Top 10 nejlepších kapel v roce 2005 prestižním magazínem Vibrations. Po úspěšném turné po Francii v roce 2007 vydali ke svému 20. výročí neméně povedené album This World Is Made for Me. |
|||||