|
Program * leden 2011 Neúnavný hledač neprošlapaných cest, nezaměnitelný zpěvák a kytarista, básník a příležitostně i břitký fejetonista Oldřich Janota začal vystupovat v sedmdesátých letech s folkovými baladami. V letech 1977-79 hrál s Jakubem Nohou a dalšími hudebníky v pražské skupině Pentagram . Hledání nových výrazových možností ho vedlo k založení souboru Mozart K. (1978-81) s nezvyklým nástrojovým obsazením (harmonium, saxofon, mandolína, kytara, bicí) a později k práci s experimentálním rockem a minimální hudbou ve spolupráci s Pavlem Richterem a Lubošem Fidlerem (1981-84). V roce 1985 Janota opustil na čas hudební scénu úplně. Vrátil se tiše, za zvuku akustické kytary a tibetských mís Stanislava Doležala. Koncem 80. a počátkem 90. let byl členem improvizačních sdružení Jiná rychlost času a Společenství PAN a své první desky natočil za doprovodu viol da gamba Ireny a Vojtěcha Havlových . Od počátku devadesátých let vystupuje Janota především sólově s kytarou. V současné době ho můžete na koncertních pódiích potkat i v rámci kapely Ora pro nobis. Janotův současný repertoár tvoří jak písně z počátku osmdesátých let, tak především nová, minimalistickými postupy a etnickou hudbou ovlivněná tvorba. Složitými cestami si došel k prostotě v hudebním i slovním vyjadřování. Říkejme tomu třeba folkový minimalismus, ale pojmenovat a definovat něco tak křehkého a neuchopitelného je obtížné. Zahloubaný hlas Oldřicha Janoty nás zavádí do velmi subtilního světa představ a pocitů, kde každé slovo má kouzelnou moc vyvolat další asociace. "Někdy dokáže člověk vnímat řeku jako pramen i ústí zároveň," říká Oldřich Janota. "Sledovat její ubíhající tok, ale zároveň ji cítit zastavenou jako řeku-bytost." Tak nějak například vznikala píseň Tanečnice. O neuchopitelnosti nevšedního Janotova muzikantství a jeho myšlenkovém světě plném imaginace a zvláštních obrazů se píše tím nesnadněji, čím beznadějněji jim posluchač podlehne. A koho neosloví, tam je jakékoli další přesvědčování zbytečné.Koncem roku 2008 vyšla v nakladatelství Malvern knížka krátkých próz Oldřicha Janoty nazvaná Neslyšící děti. V roce 2009 pak v edici Respektu vyšlo album Oldřicha Janoty a jeho přátel nazvané Ora pro nobis. Koncert je součástí projektu Etnoconnexion – tradice v pohybu.
|
||||
pátek 14 / 20:00
Libor Krejcar - hlas, tenorsaxofon Sochař Libor Krejcar sestavil již na počátku 90. let zvukové těleso Tamers of Flowers, s nímž v roce 2004 vydal u Guerilla Records kritikou příznivě přijaté CD Lesní hřbitovy. Krejcarovu osobní a znepokojivou poezii těleso na pozadí nekompromisních rytmů halí do rozmanitých ruchových ploch. Nahrávka rovným dílem čerpá z odkazu českého undergroundu a současných zvukových experimentů. Od řady podobných pokusů ji odlišuje tvůrčí nadhled, vtip a nezvykle precizní produkce. V novém obsazení těleso naplňuje Krejcarovu vizí živě provedených Lesních hřbitovů jako uceleného pásma, jehož neodmyslitelnou součástí je i sochařovi bytostně blízká vizuální složka. Výsledný tvar byl takto zaznamenán v Divadle 29 a vyšel na DVD. Na koncert je přichystáno celé vypravné provedení včetně videoprojekcí Michala Kudláčka a instalací soch L. Krejcara na pódiu.
Pavel Zajíček + DG 307 Pavel Zajíček - hlas, rozbitá citera, železa |
|||||
středa 19 / 19:00 Večer věnovaný současnému tanci
Diskuse, jejímž tématem budou nejen okolnosti vzniku filmu Doteky tance, ale i situace současného českého tance v širších souvislostech a to jak v kontextu celorepublikovém tak i regionálním. Diskuse se zúčastní: šéfredaktorka časopisu Taneční zóna Jana Návratová, režisérka filmu Veronika Lišková, producentka filmu a tanečnice Karolína Párová a protagonisté filmu - členové tanečních skupin NANOHACH a VerTeDance: Honza Malík, Lea Švejdová, Tereza Ondrová, Veronika Kotlíková… Pořádá o.s. Terra Madoda ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektů Ostrovy v pohybu a FilmFuse, které jsou realizovány za podpory Ministerstva kultury ČR, statutárního města Pardubice a Pardubického kraje. |
|||||
pátek 21 / 20:00 Fanfáni označují styl hudby, který hrají, jako „kinder jazz“ a vtip a hravost nemají jen v názvu, ale hlavně v muzice, kterou předvádějí. V zahradě, kde Tulipán roste, můžete potkat Julese Vernea, Kamila Lhotáka, bláznivou Maríju, skřivana Ivana či zamlklé mariňáky. A když se dobře zaposloucháte, zaslechnete z dálky houkání Orient Expresu a možná zachytíte i pár vřelých telegrafických zpráv. Koncert je pořádán v rámci projektu Jazzconnexion za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Pardubického kraje a statutárního města Pardubice. Vstupné: 90 Kč |
|||||
sobota 22 / 20:00 Text: René Levínský Feministicko rodinné drama zkoumá, jakou plochu má ženské tělo volnou k potetování. Kérka jako modrá tečka za dosavadním životem i jako iniciace nového osudu. Kérka hippísáckým mundůrem i pyžamem unavené dámy. Ve hře se prolínají vzpomínky i současnost pravěkých punkerek, které stále ještě hledají svobodu, nezávislost a přátelství. Hra se odehrává v rozmezí posledních 24 let a někdy i dřív, v Německu, Čechách, Chile, na moři i souši, pod měsícem i sluncem, na lodi i motorce, v hotelu, hospodě i kulečníkové herně. Pro hlavní hrdinky žijí chlapi už jen ve vzpomínkách. Během let se společně snaží přijít na to, co všechno můžou a chtějí opustit a co má smysl držet při životě. Dokonce se zdá, že na to na konci i přijdou, i když už nejsou nejmladší. Irena Holemá: Je to jak infekce. První bodnutí jehly do kůže a jsi ztracená. Beznadějně. Ukazuje dlaň. "The ghost of tatoo" – náš démon. Dostane se ti do krve, každej další štich jen zvyšuje tvou závislost, tvůj návyk, je to posedlost, máš ho v krevním oběhu, v srdci, všude, snad bys to i chtěla zastavit, ale nejde to, je to horečka, celý tělo blouzní, třese se a ty mu musíš dopřát další dávku, další tetování, víš, že se blíží konec, ale nemůžeš si pomoc, víš, že ti zbejvá jen posledních pár volnejch centimetrů kůže, namlouváš si, že jich je víc, už máš modrý i oční víčka, vytahuješ si kůži na ušních boltcích, aby sis na ně dala vytetovat kotvu, aspoň skládací kotvu, když se nevejde celá, kotvu, nejdřív na levej boltec a pak na pravej, poslední kotvu, snažíš se to odložit na zejtra, odložit konec.. Clara Doubkowa: Líbil se mi jak je asexuální, ty hloupé tři chlupy pod nosem, ubohá náušnice pod pramenem mastných vlasů, aby tam byla a aby nebyla vidět. . . Stále má v sobě ten přirozený uklidňující vnitřní chlad. Když se ho dotýkáš, je to jako bys hladila. . . mrkef. Směje se. Kedlubnu. Řekla bych, že sněhulák je živočišnější než Franz. Pořádá o.s. Terra Madoda ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektu Ostrovy v pohybu za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, statutárního města Pardubice a Pardubického kraje. Vstupné: 100 Kč |
|||||