Program * únor 2015
Pátek 6 / 20:00 Dunajská vlna (ex-Dunaj)
Mai Mai Mai (IT)
Koncertní premiéra reinkarnace kultovní brněnské kapely Dunaj a jako support skvělý pohanský drone z Itálie Mai Mai Mai!
Dunaj zase duní! Zakládající členové Dunaje, klíčové kapely brněnské alternativy 80. a 90. let, Josef Ostřanský a Vladimír Václavek znovu spojili síly a společně s bubenicí Michaelou Antalovou si vybrali Divadlo 29 jako místo koncertní premiéry Dunajské vlny. Čekají nás skladby z pěti alb Dunaje, ale i odbočky k dalším projektům Ostřanského a Václavka.
Předobrazem skupiny Dunaj byla v polovině osmdesátých let více či méně volná sdružení přátel a spřátelených muzikantů Maňana a Kolektiv (mj. Vladimír Václavek, Pavel Fajt, Iva i Ida Bittovy, Jiří Kolšovský, Martin Havelka). Uskupení se různě přelévala a personálně proměňovala. Vznikaly i další, boční projekty, jako např. duo Bittová & Fajt nebo skupina E (Václavek, Ostřanský, Kokolia).
Iva Bittová s Pavlem Fajtem natočili v roce 1988 své debutové album. Protože se setkalo s velkým ohlasem, byla jim nabídnuta možnost přípravy alba dalšího. Na to ale duo nemělo dostatek materiálu, a tak oslovili ostatní z Kolektivu. Projekt nazvali Dunaj (Iva Bittová, Pavel Fajt, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský, Jiří Kolšovský, Pavel Richter j.h.).
Album nazvané Dunaj & Iva Bittová sklidilo mimořádný úspěch. Po jeho natočení odešla Iva Bittová za svými sólovými projekty a hlavním zpěvákem kapely se stal Jiří Kolšovský, jehož syrový, naříkavý a skřípavý hlas byl určitým protipólem k projevu Bittové. Ke kapele se přidal také klávesista Zdeněk Plachý (Art Inkognito). Texty byly dílem členů Dunaje nebo jejich přátel Karla Davida a Vladimíra Kokolii.
V roce 1991 vznikla druhá deska Rosol, po které z kapely odešel bubeník Pavel Fajt a byl nahrazen Pavlem Koudelkou (Z kopce).
Sestava se ustálila na čtveřici Václavek, Ostřanský, Kolšovský a Koudelka.
Třetí deska Dudlay vyšla v roce 1993 a čtyřka Dunaj IV o rok později.
V roce 1995 vychází pod názvem Pustit musíš nově natočená a o další písně obohacená verze debutového alba s Ivou Bittovou. Posledním albem Dunaje bylo La La Lai v roce 1996.
V roce 1998 Dunaj oficiálně ukončil činnost. Krátce nato zemřel zpěvák Jiří Kolšovský.
Kapela poté vystoupila už pouze jednou v rámci projektu Delta Dunaje. Postu zpěváka se tehdy ujal Václav Bartoš z kapely Pluto.
Aktivity členů Dunaje by vydaly na samostatnou encyklopedii tuzemské alternativní hudby.
Iva Bittová se realizovala ve svých sólových projektech, ve filmu i spoluprací s esy světové scény.
Vladimír Václavek vydal několik sólových desek a působil v projektech Domácí lékař, E, Rale, Klar, VRM, Edel, nebo Čikori.
Josef Ostřanský hrál v kapelách E, Domácí lékař, Boo a Rale. V současnosti ho můžete slyšet ve skupině Kuzmich Orchestra.
Bubeník Pavel Fajt kromě dua s Bittovou vydal množství vlastních nahrávek s osobnostmi domácí i zahraniční alternativy, hrál či hraje s kapelami Pluto, Ladakh či WWW.
Druhý bubeník Dunaje Pavel Koudelka momentálně vystupuje s kapelou Mňága a Žďorp.
Jiří Kolšovský byl aktivní kromě Dunaje i ve skupině YLO-Africký slon.
Dunaj byl bezesporu jednou z nejvýznamnější kapelou československé alternativní scény 80. a 90. let a jeho odkaz přetrvává v mnoha příbuzných projektech dodnes.
Před Dunajskou vlnou se představí italský projekt Mai Mai Mai. Se svyým tajuplným mixem dronu, ambientu a terénních nahrávek přivádí posluchače do imaginární dávnověké zvukové krajiny, kamsi na pomyslné pomezí mezi kulturou Východu a Západu.
Za projektem stojí
Toni Cutrone, jedna z nejzásadnějších postav italské okultně-psychedelické scény pohybující se hudebně na hraně psychedelie, dronu, elektroniky, krautrocku či avantgardy. Cutrone byl v minulosti aktivní zejména na noiserockové scéně, hrál v projektech Trouble vs. Glue nebo Horishima Rocks Around. Zdaleka nejzajímavější je však jeho alter ego Mai Mai Mai a jeho vydavatelská činnost (label NO=FI Recordings, kde vyšly nahrávky např. Heroin In Tahiti nebo Father Murphy).
Pod hlavičkou MMM vystupuje Cutrone sólově. V pohanské masce a nad stolem s řadou efektů a syntezátorů servíruje neklidnou hudbu na pomezí dronu, elektroniky, soudobého techna a noise. Šanci užít si jeho rituální set dostane české publikum díky exkluzivní trojici koncertů v Praze, Českých Budějovicích a Pardubicích.
Koncert Mai Mai Mai pořádá Divadlo 29 ve spolupráci se Seek Harbor Booking v rámci projektu Electroconnexion 2015 za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, statutárního města Pardubice a Pardubického kraje.
Vstupné: 160 Kč (na místě na průkaz ISIC 50% sleva)
Ticketportal
sobota a neděle 7. a 8. / 11:00–18:00 Iluze – vize – realita aniLAB workshop s Danielou Krajčovou
Exkurs do doby předkinematografické, světa optických triků a kouzel. Výlet do vlastního města, jeho paměti, vizí i skutečnosti. Průzkum místa, cesta do jeho minulosti i budoucnosti.
Dílna s Danielou Krajčovou, mladou slovenskou umělkyní, absolventkou VŠVU a VŠMU v Bratislavě, která ráda a často zkoumá možnosti animace ve vizuálním umění.
Společně s Danielou Krajčovou si vyrobíme thaumatrop, optickou hračku – předka animace - vytvářející iluzi pohybu. Ne však s motivem ptáčka v kleci, tak jak tomu často bývá u starých thaumatropů, nýbrž se záznamem konkrétního místa v Pardubicích. Náš thaumatrop bude jiný, bude odrážet paměť města, genius loci, sny a vize budoucnosti.
Více informací a přihlášení: klub@divadlo29.cz, 777 886 941 (Šárka Zahálková)
Workshop je vhodný pro kohokoli od 15 let výše, maximální počet účastníků je 10 osob.
Workshop se koná v rámci projektu aniLAB 2015 za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a statutárního města Pardubice.
Divadlo najt: Od A k B a zase zpět PŘEDSTAVENÍ JE ZRUŠENO
„Haló, tady Andy Warhol...” / repríza divadelního představení
Divadlo najt se inspirovalo osobností Andyho Warhola, světoznámého malíře a grafika s československými kořeny. Do přípravy představení o největším popartovém umělci se inscenační tým pustil v květnu. Nápad ale, jak říká scénáristka Jana Tichá, vznikl už před více jak 10 lety: „Myšlenka na divadelní hru se narodila už před 13 lety, a to po přečtení knihy Od A k B a zase zpět. Od té doby se nápad trochu pozměnil a nabyl na objemu, přidala jsem více informací o samotném Warholovi. Neodbytná myšlenka inscenaci dovést do konce přetrvala a dostala reálné rozměry až po setkání s těmi správnými lidmi, kteří utvářejí představení se mnou. Budu doufat, že jsem se 13 let nemýlila.”
Součástí inscenace je projekce v pop artovém stylu, kterou vytváří Michal Kudláček, autor mnoha hudebních klipů a režisér filmu Moloch. „Vyvážit pompu doby a osobni pohled na soukromí jednoho člověka a přitom netočit film, je velká výzva. Je to křehké jako hranice mezi kýčem a uměním Campbellovy polévky“, popisuje natáčení Kudláček.
Postavu Andy Warhola si v inscenaci Od A k B a zase zpět zahraje žena. Naďa Kubínková o zkoušení říká: „Co bylo na zkoušení nejtěžší? Blázníte? Úplně všechno! Zkuste si chodit, mluvit, tvářit se jako Andy Warhol, když vůbec nevíte, jaký byl. Bude to můj Andy a moje představa o něm. Nevěřím, že neměl emoce, že byl plachý a že se soustředil jenom na svou tvorbu. Byl to blázen, ale z masa a kostí. Možná z jiné planety.“
Maria Stock & Milostné písně dva středometrážní hrané filmy
Jan Březina: Maria Stock
Intimní příběh ze zmizelé vesnice Maria Stock na pozadí podzimu a zimy. Otec, dcera, pohřešovaná matka a mladý poutník, jsou aktéři choulostivého dramatu v bohem zapomenuté zemi. Příběh těch, kteří byli nalezeni a jiných, kteří se ztratili v minulosti a hledají cestu ven ze začarovaného kruhu temnoty.
ČR, 2013, 50 min.
Bohdan Karásek: Milostné písně
Jeden byt, jeden malý večírek. Postarší pár a mladý muž. Vzájemné vztahy jsou zpočátku nejasné, ale z náznaků je cítit, že na první pohled bezstarostná zábava v sobě skrývá něco smutného. Setkání nad vínem a slanými tyčinkami sice otevře starou ránu, zároveň ale přinese nečekanou úlevu.
ČR, 2013, 47 min.
Po projekci proběhne debata s Bohdanem Karáskem a Janem Březinou, režiséry snímků.
Pořádá o.s. Terra Madoda ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektu Filmfuse 2015.
Koncert kapely sdružené kolem výjimečného básníka a hudebníka Oldřicha Janoty. Srdcem divoši, vizáží společenský průměr, rozpor řeší mostem Kojoko, po kterém běhají tam a zpět. Repetitivní melodické písně, ozvěny současné africké hudby ve spojení s evropskou spiritualitou.
Neúnavný hledač neprošlapaných cest, nezaměnitelný zpěvák a kytarista, básník a příležitostně i břitký fejetonista Oldřich Janota začal vystupovat v sedmdesátých letech s folkovými baladami. V letech 1977–79 hrál s Jakubem Nohou a dalšími hudebníky v pražské skupině Pentagram. Hledání nových výrazových možností ho vedlo k založení souboru Mozart K. (1978–81) s nezvyklým nástrojovým obsazením (harmonium, saxofon, mandolína, kytara, bicí) a později k práci s experimentálním rockem a minimální hudbou ve spolupráci s Pavlem Richterem a Lubošem Fidlerem (1981–84).
V roce 1985 Janota opustil na čas hudební scénu úplně. Vrátil se tiše, za zvuku akustické kytary a tibetských mís Stanislava Doležala. Koncem 80. a počátkem 90. let byl členem improvizačních sdružení Jiná rychlost času a Společenství PAN a své první desky natočil za doprovodu viol da gamba Ireny a Vojtěcha Havlových. Od počátku devadesátých let vystupuje Janota především sólově s kytarou. V současné době ho můžete na koncertních pódiích potkat i v rámci kapely Ora pro nobis a v triu s Janem Čambalem a Lubošem Fidlerem.
Koncert se koná v rámci projektu Etnoconnexion za finanční podpory statutárního města Pardubice..
Vstupné: 100 Kč (na místě na průkaz ISIC 50% sleva) Ticketportal
Kateřina Stupecká: Kašpar Kateřina Stupecká při přípravě inscenace spolupracovala se svým dvorním light designérem Janem Komárkem. Choreografie vychází z přesvědčení, že vlastního „Kašpara v sobě máme všichni. Jde jen o to, nakolik dovolíme, abychom se jím stali. Kam se odcházíme skrýt, v jakou chvíli přecházíme do boje a kudy prcháme? Kašpar nastavuje zrcadlo. Kašpar prosí o odpuštění toho, co již bylo odpuštěno, bojí se toho, co není a ukrývá se tam, kde je nejvíc viděn.“
Choreografie: Kateřina Stupecká
Tanec: Kateřina Stupecká
Light design: Jan Komárek
Kostýmy: Jan Komárek, Ha Thanh N. Hudba: Elizabeth Hoffman, Yosuhiro Takenava
Kateřina Stupecká absolvovala v roce 2007 taneční konzervatoř Duncan Centre. Během studia se zúčastnila studijního pobytu na Fontys Dance Academy v Nizozemí, kde působila také jako pedagog současného tance. Dále absolvovala taneční stáž ve skupině Déja Donné (Simone Sandroni, Lenka Flory) v Itálii a ve Francii pod vedením Jeana Gaudina. Vytvořila několik vlastních choreografií: Like Glass, Da Capo, Prolog, Sunyata, Kašpar, Teorie Chaosu (divadlo Ponec). Kateřina Stupecká spolupracuje s L. Duškovou na divadelních představeních Nesladim, Absint, Doppler (Divadlo Disk). Dále pak pod vedením Davida Hintona vznikl taneční film s názvem Kašpar. Interpretačně spolupracovala s Fabrice Ramalingom, s taneční skupinou Nanohach a na dalších inscenacích s významnými režiséry a choreografy (Jiří Heřman - Rusalka, Yoshi Oida – Smrt v Benátkách, Petr a Matěj Formanovi: Čarokraj, SKUTR - Human Locomotion. Je členkou skupiny DOT504. V současné době studuje choreografii na HAMU pod vedením Jana Kodeta.
ME-SA: Možnosti dialogu První tvůrčí setkání rozdílných uměleckých osobností – režiséra a vizuálního umělce Jana Komárka, tanečnice Karolíny Hejnové, akrobata Sebastiana Belmára a tanečnice a choreografky Andrey Miltnerové – volně inspirované stejnojmenným filmem Jana Švankmajera.
Osobitá znaková řeč a výrazná řeč těla zde vytvářejí procítěnou strukturu prolínání akce a reakce, kdy logika pohybu striktně podléhá instinktu a schopnostem zkušených interpretů, zatímco vlastní příběh je skryt v enigmatické, avšak pocitově srozumitelné rovině. Proměnami rytmu a opakováním jednotlivých variací se choreografie stává jakousi vizuální animací notového zápisu, kdy hudbu tvoří sám pohyb.
„Každé gesto je vycizelované, zastavené v čase. Působí jako slovní replika a zastavení pohybové fráze, působí jako tečka za větou. Z gest je patrné, že každý z dvojice vede vlastně svůj monolog, který druhý zcela nechápe, nechce pochopit a někdy jej nevnímá vůbec. Přesto se o tento proces vždy opakovaně snaží. Mění se tempo i dynamika gest a vzniká tichý hudební výraz. Dialog se začíná rozvíjet kolem stolu, sólové taneční sekvence jsou jako výkřiky do prázdna. Nevyslyšená touha po porozumění a po splynutí. Každý marně volá po druhém, a přesto se mu nesnaží porozumět. Partneři se nesejdou a v tomto případě ani nedotknou.(...)“
Marcela Benoniová, Taneční aktuality
Režie, světelný design a zvuk: Jan Komárek
Tanec: Karolína Hejnová, Sebastian Belmar
Pohybová spolupráce: Andrea Miltnerová
Producent: ME-SA/ Karolína Hejnová
Koprodukce: ALT@RT
Pořádá o.s. Terra Madoda ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektů Ostrovy v pohybu, který je realizován za podpory Ministerstva kultury ČR a statutárního města Pardubice.
Projekt, ve kterém tvůrci zkoumají postavu Laury z divadelní hry Skleněný zvěřinec Tennessee Williamse jako pod zvětšovacím sklem. Skrze nezvykle soustředěnou hru se propadáme hlouběji do mlčenlivé, avšak radostné samoty. Fragile je formou výtvarného divadla, ve kterém se divadelní prostor chápe jako spoluhráč. Pomocí jemné práce světel a až obsedantním lpění na detailních gestech se společně s hrdinkou rozpadáme na střepy, ze kterých se bude potřeba znovu složit.
Fragile je velmi zvláštní představení, herečka se skoro nepohybuje a světla jsou jí téměř rovnocenným partnerem. Je to také představení o skle, imaginaci a křehkosti bytí. Snažili jsme se vytvořit jakési imaginární akvárium, do kterého jsou diváci uloveni spolu s Laurou a kde i oni se snaží nerozbít atmosféru divadelního prostoru. To však netrvá příliš dlouho a uvolňující smích není zas tak daleko...
„Podíváte-li se na kousek delikátně vyfouklého skla, myslíte na dvě věci: jak je krásné a jak snadno lze rozbít…“ Tennessee Williams
vytvořili: Krepsko a Darinka Giljanović
základní koncept: Darinka Giljanović, Linnea Happonen, Petr Lorenc
režie: Linnea Happonen hraje: Linnea Happonen
stage design: Darinka Giljanović light-design: Petr Lorenc hudba: Luis Fiestas zvláštní poděkování: Jiří Zeman
Divadelní skupina Krepsko vznikla v roce 2001 a je známa především díky svým čistým nonverbálním improvizacím, ale také díky absurdnímu černému humoru a poetické hravosti, které jsou základem i fixním (neimprovizovaným) představením. Svět skupiny Krepsko je bolestně lidský, plný nevyslovených přání a znovunalézané dětské hravosti, k níž nás vede cestou absurdního divadla a jemné klaunérie.
Členové a hosté česko-finské skupiny Krepsko pocházejí z různých zemí. Mezinárodní, základně česko-finská skupina Krepsko uvedla svou práci v mnoha zemích na několika kontinentech – např. v Německu, Maďarsku, Holandsku, Belgii, Lucembursku, Chorvatsku, Slovinsku, Irsku, USA, Kanadě, Chile, Pákistánu, atd.
Pořádá o.s. Terra Madoda ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektů Ostrovy v pohybu, který je realizován za podpory Ministerstva kultury ČR a statutárního města Pardubice.
Už je to 20 let, co Traband vyjel z garáže. Teď se vrací do Pardubic!
Nastartováno a odbržděno! Traband je zpět s novým albem Vlnobeat. Čeká nás radostný punk, radikální lovestory i lyrické protestsongy. Beaty nových skladeb se vlní a těkají na základech tanečních a rockových rytmů, lapají feeling psychedelie let šedesátých, nevynechají country a přes potrhaný punk se vrací k základům toho nejlepšího z Trabandu.
Oproti předchozím albům ubylo příběhovosti a epické skladby posledních alb nyní zcela chybí. Můžete se nechat unášet na vlnách emocí, radostí i smutků, euforie i zklamání - přesto vždy s odhodláním "tuhle radost nedat si vzít", jak zní refrén jedné z písní.
Album Vlnobeat vychází k 20. výročí existence Trabandu.
Traband nahrál Vlnobeat ve svém klasickém složení (tuba-trumpeta-kytara-bicí) obohaceném o hráče na pětistrunné banjo Radima Humla. Ačkoli banjo evokuje spíš bluegrass a country, Traband tento nástroj narouboval na rockové a taneční beaty, místy sahající až k psychedelii 60. let. Jak odhaluje Jarda Svoboda, nahrávání se konalo ve spontánním duchu: „Hudební improvizace, myslím, není naše silná stránka a pečlivá příprava ve zkušebně už vůbec ne. Některé z písniček vznikaly nebo nabíraly podobu až ve studiu, pár improvizovaných míst tam zůstalo, ale vcelku jde – jako u každé Trabandí nahrávky – o kompromis mezi spontánností a záměrem."
Nadšení se tentokrát podařilo zachytit dokonale, radost z nahrávky přímo tryská stejně tak jako nechuť k hudebním škatulkám. „My jsme hudební styly a žánry nikdy moc neřešili, vlastně jenom tehdy, když nás hudební publicisté do nějaké škatulky tlačili. Například několik let jsem snad ve všech rozhovorech musel opakovat "ale my nehrajeme balkánskou dechovku", a stejně to občas nebylo nic platné. Ve skutečnosti vykrádáme všechny hudební styly, které nás zaujmou, včetně té dechovky, a děláme si s nimi, co umíme a co nás baví. A tak si na Vlnobeatu podávají ruce Beatles s Jožo Rážem a U2 s Jiřinou Bohdalovou", komentuje aktuální styl Trabandu Jarda Svoboda, autor všech skladeb na albu Vlnobeat.
Poslední tři alba kapely se nesla v duchu příběhů, epických textů či dokonce lyrického pohledu na lidský osud a krajinu, ve které žijeme. Tentokrát se vydal Jarda Svoboda, výhradní autor na tomto albu, jiným směrem. Vrací se zpět k písňovým textům a příběhy se do nich dostávají zkratkovitou až heslovitou formou. To ale neznamená, že tam příběhy nejsou, jak říká i Jarda Svoboda: „Na každém albu se snažím zachytit nějakou ucelenou náladu, příběh, aby album bylo opravdu albem, ne jen snůškou různých písniček. Takhle vnímám každé naše album a o každém mohu říct, že se nějak odlišuje od ostatních." Ale forma se od minulého alba výrazně proměnila. V textech Jarda Svoboda přidal na radikálnějších postojích a neváhá se vymezit vůči současné společnosti. „O čem zpívám, za tím si stojím. Je to můj občanský postoj, který občas dávám najevo, když mám tu potřebu. Jestli je to radikální, to nevím a neřeším." Přesto nelze říci, že album je depresivní, naopak. I přes řadu vážných textů, album obsahuje texty pozitivní, vyloženě milostné písně a celkové vyznění je povzbuzující. „No, já se považuju za celoživotního optimistu, takže jsem moc nespekuloval o tom, jestli budou písničky optimistické, nebo ne. Záměrem bylo vytvořit dobré album... Jo, vlastně jsem chtěl napsat něco proti "blbý český náladě", o tom věčným fňukání a stěžování si."
Koncert se koná v rámci projektu Etnoconnexion za finanční podpory statutárního města Pardubice.
Vstupné: 160 Kč (na místě na průkaz ISIC 50% sleva)
sobota a neděle 28. 2. a 1. 3. / 10:00–18:00 Bastl Instruments workshop
Jedno až dvoudenní dílna pro zkušené i nezkušené kutily a bastlíře, v rámci které si vyrobíte Trinity, originální DIY synthesizer od Bastl Instruments, projektu, za kterým stojí Václav Peloušek a Ondřej Merta. Ti také workshop v Divadle 29 povedou. Workshop je vhodný i pro úplné začátečníky, kteří pájku v ruce nikdy nedrželi. Bastlení je totiž o duši!
Během prvního dne workshopu si napájíte a zkompletujete nástroj Trinity. Naučíte se pájet a dozvíte se o základech elektroniky. Trinity je hudební nástroj vyvinutý na platformě Arduino, který se dá přeprogramovat, bastlit, hackovat. Lektoři dílny vám představí různé softwary, které na tomto nástroji běží (drum, mono synth fm, poly synth, xor, sequencer) a vy se naučíte nástroj dle výběru ovládat.
Sobotní workshop zakončíme společným koncertem Bastl Orchestra od 21:00 v Klubu 29!
Druhý den workshopu je určený pro nadšence, kteří se chtějí naučit základy programování v prostředí Arduino a ozkoušet si je při hardwarových modifikacích: například přidání světelného či pohybového senzoru a přiřazení jeho hodnot k parametrům zvuku.
Václav Peloušek a Ondřej Merta, otcové projektu Bastl Instruments a Standuino, vystudovali obor Art & Science na Vídeňské Angewandte a v ateliéru Multimédia na Brněnské FaVU. Příležitostně se pohybují na brněnské a vídeňské kulturní scéně, svou tvorbou navazují na průkopníka elektronického umění v Čechách, Stanislava Filipa, jejich bývalého pedagoga. Vytvořili klon open-sourcové hardwarové platformy Arduino, který usnadňuje ruční výrobu elektronických hudebních nástrojů a dalších zařízení využitelných (nejen) pro uměleckou tvorbu.
Kurzovné: 1000 Kč / jednodenní varianta, 1200 Kč / dvoudenní varianta pro nadšence (v ceně je zahrnut veškerý materiál, své Trinity si odnesete s sebou domů)
Maximální kapacita je 10 osob. Workshop je v současné době již obsazen. Můžete se však přihlásit jako „náhradník". V případě, že by se někdo z přihlášených nemohl workshopu zúčastnit, budeme vás kontaktovat.
Více informací a přihlášení:klub@divadlo29.cz, 777 886 941 (Šárka Zahálková) Workshop se koná v rámci projektu Electroconnexion 2015 za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, statutárního města Pardubice a Pardubického kraje.