|
Program * září 2009 Liudas Mockunas – dechové nástroje Jazzová hudba v severských zemích jako jsou Skandinávie či Pobaltí zažívá v posledních dvou desetiletích opravdový boom. A to nejen co do počtu hudebníků, souborů a festivalů, ale především nebývalou snahou jít nevyšlapanými cestami, experimentovat a hledat nové formy hudebního jazyka. Z hlediska moderního jazzu, ale i soudobé vážné hudby, lze Litvu v evropském kontextu označit bez přehánění za velmoc. Divadlo 29 v rámci projektu Jazzconnexion pozvalo Saga Quartet, jehož koncert nás uvede do současného progresivního litevského jazzu a vytvoří předehru pro mimořádnou hudební událost, kterou bude říjnový koncert litevského bubeníka, skladatele a výtvarníka Vladimira Tarasova. Ten v Divadle 29 vystoupí během jednoho večera s triem a kvartetem u příležitosti zahájení své výstavy ve Východočeské galerii v Pardubicích. Saga Quartet založili ve Vilniusu čtyři mladí a talentovaní hudebníci a skladatelé, kteří patří k pilířům progresivního litevského jazzu. Členové Saga Quartetu mají společné vedle klasického hudebního vzdělání, bohatých koncertních zkušeností na poli jazzu i klasické hudby, obrovského hudebního rozhledu a dokonalého zvládnutí svých nástrojů, jejichž prostřednictvím spolu komunikují až téměř mimosmyslově, především touhu hledat a objevovat nové hudební cesty. Jejich hudba je nekompromisní a svobodomyslnou směsicí jazzu, rocku, moderní vážné hudby a volné improvizace, v níž se s neobvyklou dynamikou střídají jazzové melodické linky s nezvyklými harmonickými postupy a expresivní freejazzové plochy s extrémními zvukovými polohami jednotlivých nástrojů. Saga Quartet patří na poli progresivního jazzu rozhodně k evropské špičce a po svém navazuje na tvorbu legendárního rusko-litevského Ganělin tria, jehož členové saxofonista V. Čekasin, pianista V. Ganělin a bubeník V. Tarasov dali zásadní impulsy pro rozvoj hudebního života v Litvě. Koncert v Divadle 29 je jediným vystoupením Saga Quartetu v České republice. Koncert je pořádán v rámci projektu Jazzconnexion za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Pardubického kraje a statutárního města Pardubice. |
||||
středa 16 / 20:00 O této lišácké muzikantce bylo napsáno již mnoho. Ani ten nejšikovnější pitchforkový pisálek ale nedokáže slovy přiblížit onu Pandořinu skříňku, ve které se nachází všechny nahrávky, filmy, performance a vůbec celá kauza Kevin. Už jen vystupováním pod mužským jménem deklaruje svou uměleckou nezávislost a odhaluje veliké téma její tvorby, respektive textové stránky – vztah k mužům. Jde na to ironicky, občas kýčovitě, často přehnaně, ale vždy s vtipem a nadhledem. Narodila se jako Kristin Erickson roku 1978 v San Francisku. Neuspokojena studiem klasické kompozice a hry na klavír hledala vlastní hudební vyjádření, dokonce sama vytvořila několik hudebních programů, které používá dodnes. U počítače zůstala a se svým bratrem Robem Ericksonem a jeho ženou Mephany Stankins založila před deseti lety art rockovou kapelu Adult Rodeo. Později při studiu elektronické kompozice na univerzitě v Kalifornii potkala Bevin Kelley alias Blevin Blectum. Založily spolu projekt Blectum From Blechdom, v rámci kterého si vyzkoušely různé hudební postupy a práci s počítači a samplery. Jejich hutné, nepředvídatelné a promyšlené psychotronické kompozice bez vokálů vydávaly na labelech jako Tigerbeat6 či Deluxe. V roce 2001 jim dokonce album The Messy Jesse Fiesta vyneslo druhou cenu na prestižním festivalu Ars Electronica v kategorii digitální hudba. Brzy nato se ovšem každá ze slečen vydala na sólovou dráhu a Kristin odjela za kamarádem do Berlína, kde se z jednoho víkendu stalo pět let. Neztrácela čas a již jako Kevin Blechdom vydala roku 2003 album Bitches For Britches na kultovním labelu Chicks On Speed (Angie Reed, Gustav, Le Tigre, DAT Politics). O dva roky později pak následovalo album Eat My Heart Out, kde osvědčila svou nezaměnitelnou schopnost absurdním způsobem propojovat nespojitelné – artificiální hudbu s hudbou populární, glitche s propracovanými zvuky, elektroniku s banjem, sex s černým humorem a lásku s nenávistí. Všemu pak kraluje její expresivní vokál, který se přesouvá od operních poloh k vřeštění či žvatlání. V celé její tvorbě se také projevuje záliba v provařených muzikálech, záměrné banálnosti a béčkovosti, nejvíce pak zřejmě na posledním albu Gentlemania. Od předchozích se tato deska liší také tím, že je celá akustická, víc se posouvá k naraci, estrádě a cílenému kýči, nadsázka je zde čitelnější, ale Kevin Blechdom si zde stále zachovává svou osobitou tvář. Kevin Blechdom je žena, která s vážnou tváří tvrdí, že její nejoblíbenější droga je šlehačka - a právě díky šlehačce se dala roku 2006 zase dohromady s Blevin Blectum, když po sobě na koncertě začaly házet šlehačkové dorty. Její živé koncerty jsou každopádně zábavné, ale zároveň niterné performance, na kterých se zcela odhaluje. A to někdy i doslova: na turné k albu Eat My Heart Out předváděla živě jeho původní přebal. MP3 Celé poslední album Kevin Blechdom Gentlemania je k poslechu zde: www.kevyb.com/tippexbooking |
|||||
pátek 18 / 20:00 We all want something... Mexická tanečnice Cristina Maldonado přijíždí do Divadla 29 s mimopražskou premiérou multimediálního představení o lidském chtění (s mírným zapojením diváků) nazvaného Teorie chtění (Theorem of Wanting). Představení vzniklo z chtění dozvědět se o CHTĚNÍ něco víc, ať už jde o holé přežívání, povrchní touhu po konzumu, potřeby s patřičnou emotivní a duchovní hloubkou, ale ze všeho nejvíc o nepřetržité chtění něco chtít. Tato analýza zkoumá CHTĚNÍ prostřednictvím vědy, elektronické instalace, teorie chaosu, z pohledu konzumerismu, zábavy, duchovna, magie a dotýká se i chtění diváků. Koláž situací spojuje výtvarno s performancí, televizní kulturou, interaktivním videem a minimalistickým tancem a vychází ze vzájemného působení mezi performerem, médiem a divákem. Interaktivní představení tak nabídne sledování ukázek nových filmů a televizních soutěží, pití čaje, rozhodování, poznávání základů elektroniky a také obdarování diváků dárky. Představení je věnováno lidem, kteří nemohou mít to co chtějí, těm, co to už mají, ale litují toho, lidem, které už chtění omrzelo a dalším, co ještě neví, že něco chtějí, stejně jako těm, co si myslí že ví, co chtějí a taktéž těm, co toho chtějí víc najednou a všem těm zmateným, kteří nevědí, co opravdu, ale opravdu chtějí. Cristina Maldonado je mexická tanečnice, výrazně ovlivněná vizuálním a koncepčním uměním. Její činnost lze charakterizovat jako podrobný výzkumný proces, který sjednocuje několik zdrojů a estetik s cílem zachytit typickou zkušenost introspekce, která většinou začíná specifickými osobními záležitostmi. Od roku 2003 spolupracuje na projektech v České republice, spolupracuje např. s divadlem NOD, festivalem 4+4 Days in Motion Festival a Prague Quadrennial. Theorem of Wanting je jejím posledním představením/výzkumem, zpracovaným během osmiměsíčního pobytu v České republice. Spolupracovala na něm mj. s Tomášem Dvořákem /Floex/, Kateřinou Fojtíkovou, INTI, Petrem Skálou, Sodjou Lotker a Howardem Lotkerem. |
|||||
pondělí 21 - pátek 25 |
|||||
úterý 22 / 19:00 Předpremiérová projekce filmu v rámci Evropského týdne mobility Subjektivně motivovaná cyklo-úvaha kličkující mezi univerzální rozpravou o podobách lidské mobility a osobní reportáží o možnostech pohybu uvnitř neprodyšného městského organismu. Film-happening režiséra Martina Marečka zkoumá dopady svého sebevyjádření nejen na proměnu fungování ulic města, ale především na provoz jeho politicko-sociálních magistrál. S intuitivní hravostí překračuje hranici mezi snímaným a snímajícím. Ovládáme město nebo město ovládá nás? Stáváme se automaty? Je pražský primátor spíše cyklista nebo populista? Jedeme v tom všichni? Inspirující, emotivní a vtipný dokumentární příběh hledá hravým způsobem odpovědi na otázky související s životem ve městě, civilizací v pohybu a dobrodružnou cestou ke změně. Osobní příběh režiséra a jeho pokusu proměnit město kolem sebe. Auto*Mat je stylově různorodý film, kombinující žánr dokumentu, animace, hudebního klipu a home videa. Časosběrný princip vyprávění je rozšířen provokujícími situacemi a osobním vyprávěním. Po filmu bude následovat tématická debata. Pořádá o.s. Terra Madoda ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektu FilmFuse 09. Tento projekt je realizován za podpory statutárního města Pardubice a Ministerstva kultury ČR. |
|||||
středa 23 / 20:00 Jan Kavan (CZ) - cello Česko-rakousko-turecká skupina Metamorphosis patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co lze na tuzemské alternativní scéně slyšet. Jejich hudba v sobě spojuje prvky klasického moderního kvarteta a vibrující energie punkové kapely. Díky svému neotřelému přístupu a preciznímu hudebnímu zpracování si velmi rychle našla cestu na pódia po celé Evropě i v zámoří. Metamorphosis bývají přirovnáváni k rockové avantgardě 70. let, Kronos Quartetu či britským průkopníkům Penguin Café Orchestra, ale daleko přesnější je říct že jejich hudba je nadčasová. Zvukový koncept "strunného kvarteta" propojený s minimalismem, Šostakovičem, Frankem Zappou a Robertem Frippem si ze všech svých inspirací vybírá podstatu, která nestárne. Metamorphosis s pečlivostí hudebních alchymistů vrší kytarové riffy na magické tahy violoncella a ostináta houslí. Skupinu založili ve Vídni uprostřed 90. let Martin Alacam, Christoph Pajer a Richard Deutsch. Na albovém debutu svoji tvorbu definovali jako "kontaminovanou komorní hudbu", přičemž kontaminací se rozumí veškeré příměsi ze současného hudebního slovníku včetně punku. Na rozdíl od rockerů ale hrají bez bicích, roli rytmických nástrojů přebírá cello a kytara, což hudbě dodává prostorovou dimenzi. Jejich druhé album s názvem DIP vydala kultovní londýnská značka LEO records , zaměřená na hudební avantgardu (Sun Ra, Anthony Braxton, Cecil Taylor, Evan Parker), za nadšeného ohlasu odborných médií. Skupina vystupovala v prestižních klubech jako je Knitting Factory (New York), Club Dom (Moskva) nebo Empty Bottle (Chicago), na festivalech RingRing (Bělehrad), Alternativa (Praha), Les Nuits Europeennes (Strasbourg), komponovala soundtracky pro klasické němé filmy jako Nosferatu, Golem a Ekstase od Gustava Machatého. Jejich hudba inspirovala taneční soubory i choreografy, skladba Mina sloužila jako doprovod tanečnici Daniele Lehmann, která s ní roku 2005 získala cenu za nejlepší sólový taneční výstup. Od roku 2003 se skupinou hraje violoncellista Jan Kavan, s nímž Metamorphosis vytvořili nový repertoár a v roce 2007 natočili své čtvrté album Luff. Koncert je pořádán v rámci projektu Cizinci v Čechách za finanční podpory statutárního města Pardubice. |
|||||
| pátek 25 / 20:00 David YENGIBARIAN (Arménie) Unikátní koncert dvou akordeonových virtuozů na scéně Divadla 29, při kterém se spolu poprvé na jednom pódiu setkají arménský hudebník David Yengibarian a francouzský akordeonista Mathieu Gautron. Večer se bude skládat ze tří částí. Nejprve se každý hudebník představí sólově, závěr bude patřit jejich společné improvizaci. Mathieu se narodil v roce 1984 v Angers a zájem o hudbu se v něm probudil již v útlém věku. Studium hudby začal ve věku čtyř let, a bylo mu osm, když objevil svůj osudový nástroj, akordeon. K rozšíření svých hudebních znalostí se zapsal k pětiletému studiu kompozice, varhan a hudební výchovy na konzervatoř v Le Mans. V roce 2004 se začal zajímat o jazz, strávil rok studiem na škole "jazz v Tours", kde se spřátelil s Jean-Louis Matinierem, s nímž poté dva roky pilně pracoval. V letech 2006 - 2008 si Mathieu zdokonaloval svůj hudební jazyk v Paříži rozšiřováním zkušeností s rozmanitými hudebními styly (od jazzu a jazz manouche k tangu až k doprovázení zpěváků a tanečníků). Jeho dlouholetý zájem o českou kulturu jej pak v srpnu 2008 přivedl do Prahy, kde v současné době doprovází Ivana Gutierreze a jeho skupinu Madera, hraje s cikánskými kapelami jako např. Cilagos, s nimiž natočil CD, a je pravidelným účastníkem hudebních improvizací.
|
|||||
|
|||||
středa 30 / 20:00 Křest nového alba Oldřicha Janoty Ora pro nobis, které vznikalo v letošním roce i v prostorách Divadla 29. Na desce vycházející v Edici Respektu, se podíleli Ondřej Ježek (OTK), Ivan Bierhanzl (Agon Orchestra, Plastic People of the Universe), Jára Tarnovski (Gurun Gurun, Miou Miou), Jan Štolba, Ľubica Christophory, Jarda Mugrauer (OTK), Vlastislav Matoušek a mnozí další. Mnozí z nich se představí i v doprovodné kapele sestavené speciálně pro tento pardubický koncert. Neúnavný hledač neprošlapaných cest, nezaměnitelný zpěvák a kytarista, básník a příležitostně i břitký fejetonista Oldřich Janota začal vystupovat v sedmdesátých letech s folkovými baladami. V letech 1977-79 hrál s Jakubem Nohou a dalšími hudebníky v pražské skupině Pentagram. Hledání nových výrazových možností ho vedlo k založení souboru Mozart K. (1978-81) s nezvyklým nástrojovým obsazením (harmonium, saxofon, mandolína, kytara, bicí) a později k práci s experimentálním rockem a minimální hudbou ve spolupráci s Pavlem Richterem a Lubošem Fidlerem (1981-84). V roce 1985 Janota opustil na čas hudební scénu úplně. Vrátil se tiše, za zvuku akustické kytary a tibetských mís Stanislava Doležala. Koncem 80. a počátkem 90. let byl členem improvizačních sdružení Jiná rychlost času a Společenství PAN a své první desky natočil za doprovodu viol da gamba Ireny a Vojtěcha Havlových. Od počátku devadesátých let vystupuje Janota především sólově s kytarou. Jeho současný repertoár tvoří jak písně z počátku osmdesátých let, tak především nová, minimalistickými postupy a etnickou hudbou ovlivněná tvorba. Janota si složitými cestami došel k prostotě v hudebním i slovním vyjadřování. Říkejme tomu třeba folkový minimalismus, ale pojmenovat a definovat něco tak křehkého a neuchopitelného je obtížné. Zahloubaný hlas Oldřicha Janoty nás zavádí do velmi subtilního světa představ a pocitů, kde každé slovo má kouzelnou moc vyvolat další asociace. "Někdy dokáže člověk vnímat řeku jako pramen i ústí zároveň," říká Oldřich Janota. "Sledovat její ubíhající tok, ale zároveň ji cítit zastavenou jako řeku-bytost." Tak nějak například vznikala píseň Tanečnice. O neuchopitelnosti nevšedního Janotova muzikantství a jeho myšlenkovém světě plném imaginace a zvláštních obrazů se píše tím nesnadněji, čím beznadějněji jim posluchač podlehne. A koho neosloví, tam je jakékoli další přesvědčování zbytečné. |
|||||
|
|||||
|
|||||