pondělí 20–neděle 26

TÝDEN PRO DUŠEVNÍ ZDRAVÍ

15. ročník pardubického Týdne pro duševní zdraví, který pořádá občanské sdružení Péčem o duševní zdraví – region Pardubice, proběhne letos opět z velké části v prostorách Divadla
29 a Klubu 29.

Úplný program Týdne pro duševní zdraví najdete na:

www.pdz.cz

úterý 21 / 20:00

BICYCLE MOVIES

Filmový večírek – bicyklové pásmo. Jak sexy je jezdit na kole po městě, jak cool je hrát bikepolo, jak macho je jezdit bez brzd... To nám ukáže nespočet krátkých stylových videí plných bicyklů a zábavy.

Pořádá občanské sdružení Město na kole.

www.mestonakole.eu

Vstupné: 20 Kč

středa 22 / 20:00

SPITFIRE COMPANY: Unicorn

Hrají:  Petr Vaněk
Scénář:  Jiří Jarkowský
Režie:  Petr Boháč
Dramaturgie:  Adam Renč
Hudba:  Spitfire Company
Light design:  Martin Špetlík
Produkce:  Aneta Kafková
Scéna a kostýmy:  Daniela Klimešová

Unicorn – existenciální detektivka pro jednoho herce - je v rámci tvorby Spitfire Company první hrou, v níž se hlavní složkou stává dramatický text. Režie na rozdíl od předcházejících projektů (Hlasu Anne Frankové, Světu odsouzencově, Černého smíchu medúzy) nezdůraznila fyzickou, pohybovou akci, jež byla doposud pro tuto divadelní skupinu dominantní a zcela typickou. Tentokrát Petr Boháč pracuje s minimálními vnějšími výrazovými prostředky, které vyzdvihují logiku absurdity textu Jiřího Jarkowského. Ten se nechal inspirovat dílem Samuela Becketta: Čekáním na Godota, Malone umírá, Nepojmenovatelným.

Od prvního okamžiku, co se na jevišti objeví Petr Vaněk, je snadné rozpoznat atributy používané v existencialistických románech. Hlavní hrdina je egoista, člověk odcizený, izolovaný, plný úzkosti, nicoty, strachu a bez společenských vazeb a v divákovi střídavě vyvolává pocity soucitu, lítosti či odporu. Tíživá atmosféra hry je střídavě odlehčována komickými momenty.

Na otázku proč si skupina Spitfire Company vybrala hru Unicorn, odpovídá Petr Boháč: "Nejdůležitější pro mě a Petra Vaňka byla exkurze do pocitu osamocení. Snažili jsme se pochopit člověka, který se ocitl zcela sám. To nám připadalo velmi současné, neboť se nám zdá, že lidé jsou často osamělí přímo uprostřed bilboardové společnosti. Text Jiřího Jarkowského je sonda do této existenciální zkušenosti. Jenomže být sám, slovy Jarkowského, neznamená beznaděj, ale možnost porozumět sám sobě.I kdyby to mělo znamenat to, že se člověk zastaví a zeptá se: kdy teď, kdo teď, kde teď."

Představení je součastí projektu Nová Síť 2010.

Pořádá o.s. Terra Madoda ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektu Ostrovy v pohybu. Tento projekt je realizován za podpory Ministerstva kultury ČR, statutárního města Pardubice a Pardubického kraje.

www.bezhlavi.cz

Vstupné: 80 Kč

pátek 24 / 20:00

TRABAND

Jana Kaplanová – harmonium, klávesové nástroje, trumpeta, zpěv
Václav Pohl – bicí, zpěv
Robert Škarda – tuba, suzafon
Jarda Svoboda – kytary, klávesy, zpěv

Legendami a humornými průpovídkami opředené lidové vozítko z NDR nebylo tou hlavní inspirací pro název kapely, i když velká podobnost tu je: Také nadělá spoustu kraválu a pěkně vám natřese kosti. Dvoutaktní beat, um-ca, um-ca, polka i pogo. Ale spíše než Trabant - prskolet, páchnoucí pivem a humorem 5. cenové kategorie, to byl trabant v původním významu toho slova: průvodce, ozbrojený ochránce, životní strážce. Bodyguard, řeklo by se dnes. Na počátku v roce 1995 byli tři: J. Svoboda ( autor písní, multiinstrumentalista, zpěvák), M. Kliner (baskytara), V. Pohl (bicí). O něco později do kapely přibyl banjista E. Kredenc. Hudební styl? Nekomplikované rockové písničky bez sebestředných kytarových sól, s texty, které vyprávějí příběhy. První album, nazvané O čem mluví muži? (1997), obsahuje i některé písně z repertoáru Jardovy předešlé kapely Otcovy děti.

V roce 1999 byl původní punkovatý dvoutakt přestavěn na dechno-klezmer-turbo-polka-kabaretní pětiválec. Nový zvuk kapely předznamenalo nejprve angažmá trumpetistky J. Modráčkové a o něco později také tubisty R. Škardy Odchod basisty Klinera a výměna bubeníků (P. Vizina nahradil V. Pohla) urychlily proměnu zvuku z elektrického bigbítu k akustickému dechovému šramlu. Pohonné směsi začal trumpetový Traband (neboli "troubend") čerpat z nových zdrojů: z cikánských mollových stupnic, ze židovského klezmeru, z cirkusových fanfár, z českých i balkánských dechovek, z kramářských odrhovaček a příběhů ze staropražského podsvětí, z patosu funebráckých průvodů, z přeslazenosti francouzských šansonů, z exaltovanosti arabských zpěvů, z romantických námořnických halekaček. Později se tomu začalo říkat "world music", kapela sama si však našla přiléhavější název pro svůj styl: "dechno" - hudba k tanci hraná na dechové nástroje.

Album Kolotoč (2000) zachycuje Traband v atmosféře končícího století, v čase karnevalu na potápějící se lodi. Veselé písně o nešťastných mužích, padlých ženách, padlých andělech a trosečnících života, koketující s náladami dalšího konce světa a zániku prohnilé civilizace. Kapela začala intenzivně koncertovat i v zahraničí. Na domácí scéně Trabandu znamenitě pomohl písničkář V. Koubek, po jehož boku se kapela začala častěji objevovat, a také herec V. Javorský, v té době hostující hráč na saxofon. S příchodem baskřídlovkáře J. Schmida a s nástupem samplovací techniky se rozšířily možnosti dechové kapely. Zvukově lehce experimentální CD Road Joviš (2002) je písničkovým deníkem z cest, soundtrackem k filmu z trabandích výletů po světě. Hlavním tématem písní jsou opět ztracené existence všeho druhu - tuláci, bezdomovci, kočovníci, lidé na cestě.

Výměna bubeníků (P. Vizinu nahradil původní bubeník V. Pohl) s sebou přinesla i návrat k tvrdšímu zvuku a k některým písním z prvního období kapely. Album Hyjé! (2004) tak shrnuje všechno, čím kapela za dobu své existence prošla. Jednoduché rocknrollové popěvky i pokračování neřízené dechnojízdy, lyrická milostná vyznání i náročnější epické příběhy o rytířích, zlodějích a dezertérech, pánech v kočáře, krasojezdkyních a apokalyptických jezdcích.

S kompletně novým repertoárem a s novým zvukem začal Traband třetí kapitolu své existence a od počátku roku 2007 se znova začíná objevovat na pódiích – nejprve jako "trojbend" později v rozšířeném, čtyřčlenném obsazení. Divoké dechno načas ustupuje do pozadí a nové písně se nesou spíše na klidnějších lyrických vlnách. Klíčovým nástrojem určujícím zvuk je šlapací harmonium, podpořené barevnými rytmickými výšivkami bicích a kytary. Po všežravém období, kdy si trabandité přisvojovali takřka jakýkoli hudební styl, přichází snaha rozhlédnout se v domácí krajině. Tuto podobu Trabandu zachycuje album nazvané Přítel člověka (2007), za které kapela obdržela cenu Hudební Akademie Anděl 2007 v kategorii Folk & Country. Jeho tvrdším a syrovějším pokračováním je zatím poslední album Domasa (2010), se kterým se Traband vrací ke své rockové podobě.

Koncert je uváděn v rámci projektu Etnoconnexion za podpory statutárního města Pardubice.

www.traband.net

Vstupné: 180 Kč