| |
|
|
|
čtvrtek 6 / 20:00
Andrea Miltnerová: Fractured & Tanec magnetické balerínky
Dvě sólové taneční choreografie.
„Za celou dobu se téměř nepohnula z místa, přesto dokázala v divákovi vyvolat takřka transcendentální zážitek z dokonalosti pohybu… místo kladení otázek křičí svým tělem osvobozující odpověď, kterou je krása.“
(Karolína Jermářová, Fřesh Fľesh - Tanec magnetické balerínky)
Námět a choreografie: Andrea Miltnerová
Světelný a zvukový design: Jan Komárek
Interpretace: Andrea Miltnerová
Fractured
(Tělo ve vysokém rozlišení)
Dlouhodobý etnochoreografický výzkum Andrey Miltnerové nabývá představením Fractured podoby odvážného experimentu: zkušené choreografce se zde podařilo nasimulovat evoluci v přítomném čase. V divadelní laboratoři – stísněném prostoru jediného světelného čtverce –rozehrává za zvuků roztříštěného Bachova concerta kafkovsky děsivou metamorfózu lidského těla do nejrůznějších forem života.
Animálnost pavouka, kobylky nebo žáby začíná v průběhu představení pohlcovat jakási substance lidskosti – až nakonec tanečnice odkrývá svou tvář. Smutně neúprosné předurčení veškeré biologické hmoty – růst a replikace, tepání, dýchání, pohyb – je jediným srozumitelným komunikačním prostředkem s mimolidským světem. Vidíme před sebou člověka, zvíře, surreálního tvora, mimozemskou bytost, výplod naší imaginace, projekci sama sebe? instinktivnost pohybů tanečnice boří hranice všech identit.
Technicky precizní choreografie staví na expresivnosti detailu a na síle obrazu, ve kterém čas plyne zpomaleným tempem. Precizně načasované mikropohyby odhalují temný svět svalů a šlach pod kůží, atakují hranice tělesných možností, provokují krásou fyzična. S minimem výtvarných prostředků, ale maximem výrazových prostředků dráždí divákovu imaginaci. Fractured bylo úspěšně uvedeno na European Festival of Contemporary Dance v Bytomu a v Krakově, na Euroscene v Lipsku a pozvánku obdrželo i na festival Unidram v Potsdamu a do Korzo Theatre v Den Haagu.
Tanec magnetické balerínky
Pohyb v kontextu obrazu a zvuku – obraz a zvuk v pohybu. Magnetická balerínka těká uprostřed minimálního, avšak mnohadimenzionálního prostoru, který umožňuje rozšířené vnímání a prožívání tance. Intenzivní pohybové sekvence ve spojení se zvukovou koláží a úzce napojeným pohyblivým světelným designem předkládají nenásilné, místy iritující, jindy zase zranitelné osobní svědectví o urputné obsesi pohybem, o něžné vzpomínce na dětství, o věčném plameni, který v člověku hoří, dokud ho nespálí na prach...
Andrea Miltnerová
Britská tanečnice a choreografka českého původu, která žije trvale v Praze, se už řadu let koncentruje na barokní tanec a jeho kreativní fúzi s dalšími tanečními technikami, především současným tancem. Narodila se v Londýně, kde vystudovala klasický i moderní tanec. Do Prahy přišla za souborem baletu Národního divadla. Tančila i v několika muzikálových produkcích. Spolupracuje jako performerka s řadou domácích a zahraničních tvůrců.
Hluboký zájem o barokní estetiku ji přivedl ke spolupráci na rekonstrukci barokních oper a k vlastním projektům, např. Barokní tělo odhaleno, Pentimento a Vertikální horizontála. Spolupracuje se souborem staré hudby Collegium Marianum a Collegium 1704. Její současný taneční, sólový projekt Fractured, byl velice úspěšně uveden v Polsku a na euro-scene Leipzig a je pozván do divadla Korzo v Den Haag v Holandsku.
Jan Komárek
Studoval UMPRUM, obor grafika, poté vystřídal různá zaměstnání a v roce 1983 emigroval do Francie, kde založil Mimo theatre a působil jako klaun a loutkář. Po dvou letech odešel do kanadského Toronta, založil autorské, pohybové divadlo s živou hudbou, Sound Image Theatre. Několikrát získal prestižní cenu Dora Mavor Moore za nejlepší inscenaci, design, scénickou hudbu a režii. V roce 2001 se Komárek přestěhoval zpět do Prahy, kde tvoří pohybové a taneční, autorské projekty, jako například: Tanec papírových tanečnic, Kampa sonáta (Pražské quadrienále 2011), anebo Utroby krávy (Košické Divadlo na peroně ). Krom toho pracuje jako světelný designer převážně na poli alternativní scény a uspořádal i několik výstav svých fotografií. V roce 2009 získal cenu Divadelní osobnost roku, udělovanou Festivalem Next wave a v roce 2010 cenu za světelný design, udělenou v rámci Festivalu Tanec Praha.
VIDEO: Tanec magnetické balerínky - ukázka
VIDEO: Fractured - ukázka
Pořádá o.s. Terra Madoda ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektu Ostrovy v pohybu, který je realizován za podpory Ministerstva kultury ČR a statutárního města Pardubice.
Vstupné: 100 Kč |
|
| |
|
sobota 8 / 20:00
B4 & OTK
Nejlepší krautrock východně od Zwickau & nejlepší zvuky labelu Silver Rocket budou společně vládnout Devětadvacítce v sobotu 8. prosince.
B4 | Krátce po společném koncertování s japonským trubadúrem Damo Suzukim (ex-CAN), s novou deskou Lux Oxid za opaskem a s cenou Vinyla v kapse se do Divadla 29 poprvé řítí B4!
OTK | Frontman OTK Ondřej Ježek sklízí v poslední době chválu za soundtrack k Aloisi Nebelovi a je jedním z nejžádanějších českých producentů. Jeho srdce však patří především téhle parádní kapele. Nová rytmika, nové songy, OTK model 2012!
B4
Z kapely, která dlouhou dobu tvořila spíše v soukromí, se během několika posledních let stal jeden z nejvýraznějším fenoménů domácí klubové scény. Kapela B4, která je úzce propojená s divadlem Handa Gote, se od začátku zabývá improvizovanou hudbou postavenou na psychedelii, fragmentech noise, jazzu a rocku se zvláštním zřetelem na specifický zvuk bývalého východního bloku. B4 je patrně jediná česká hudební skupina provozující aktivně krautrock. Studiové nahrávky a živá vystoupení skupiny se značně liší, podobně jako v případech Can nebo Nurse with Wound jsou v podstatě jednolitým proudem divoké improvizace. Stejně jako u britských The Bays se dá v jejich případě říci, že „performance is the product." Skupina B4 se již před lety rozhodla používat výhradně historické analogové nástroje. Jejich nástrojový park tedy tvoří kromě bicích a baskytary varhany Vermona, analogové klávesy Korg a Siel, pásková echa a repliky italských kvákadel ze šedesátých let.
Jako svou inspiraci uvádí B4 české tvůrce Petra a Pavla Ormovy, Steve Reicha, projekt Medeski, Martin and Wood, Einstürzende Neubauten a zejména pak dvě skladby projektu Money Mark Information Contraband a Push The Button. B4 vznikli v roce 1998, od té doby působili v proměnlivém obsazení, které se poslední léta ustálilo na čtveřici tvořené klávesistou Davidem Freudlem, kytaristou Tomášem Procházkou aka Federselem, bubeníkem Leošem Kropáčkem a basistou Karlem Žďárským.
Béčtyřka je úzce propojená s divadlem Handa Gote. Frontman kapely Federsel je momentálně jedním z nejvytíženějších českých hudebníků a divadelníků. Kromě B4 hraje i sólově, v kapelách a projektech Gurun Gurun, Radio Royal, Wabi Experience, Federsel&Mäkelä, v divadlech Handa Gote, Buchty a loutky, Wariot Ideal, píše scénickou hudbu a věnuje se produkci.
B4 patří v současnosti mezi nejosobitější domácí kapely. „Hudební kritici označují jejich nahrávky za jedny z nejpodstatnějších počinů posledních let vůbec. Oceňují na nich „radost z hudby a inteligentní, sebejisté zacházení s možnostmi její historie", všímají si toho, že „takhle nápaditě si zároveň s vstřícnými melodiemi, promyšleným zvukem i kombinací muzikantství s experimentem u nás zkrátka opravdu nikdo jiný nehraje." Letošní rok je pro kapelu obzvlášť úspěšný. Čtveřice nejprve získala hudební cenu Vinyla (za album Didaktik Nation Legendary Rock), zahrála si společně s Electro Guzzi nebo s Damo Suzukim (ex-Can) a vydala zbrusu nové album Lux Oxid.
www.b4.noise.cz
OTK
Kapela, která si za svou víc než dvacetiletou historii prošla rockovou alternativou i hardcore/noisovým běsněním, aby se v posledních letech prokousala k velice osobitému hudebnímu tvaru postaveném na dobrodružném putování klávesových zvuků pronikajících skrz kytarové houštiny, které raší ze spletitých rytmických kořenů.
Nervní rytmika a neučesané kytary jsou tu v protikladu k vyklidněnému projevu Ondřeje Ježka, který svými útržkovitými, imaginativními a svérázným humorem kořeněnými texty nahazuje další prvky do výsledné mozaiky, a nechává na posluchači, aby v ní kolumbovsky dohledával vlastní záchytné body. Hudba OTK bývá přirovnávaná k produkci kapel jako jsou Low, Slint, Morphine, Codeine nebo i Talk Talk a Collegium Musicum.
Po eponymním debutu z roku 1993 a desce Kot (1998) potvrdili OTK definitivně své výjimečné postavení v Česku albem Sona a Kuva (2003). Do detailu promyšlené a těžko zařaditelné pronikání žánrovým spektrem, dobrodružné bloudění prostorem ambientních ploch a ruchů navrch roubované precizně zvládnutým kytarovým zvukem, sklidilo nadšené ohlasy jak hudebních fajnšmekrů, tak kritiky, která v recenzích nešetřila superlativy a věštěním velké budoucnosti. Za album obdrželi OTK v roce 2003 sošku Anděla za alternativní počin roku. Dalšího Anděla kapela dostala za zatím poslední album Okolo v roce 2008. Takhle o téhle mimořádné desce píše domovský label kapely Silver Rocket: „Mimozvuky prorostlý do kořenů, vůně hlíny. Pradávný tóny, ohnutý tíhou tajícího sněhu. Která kapela dokázala kompletně převrátit běh hudebních věcí a přemluvilt rytmy k melodii? OTK se tentokrát spustili až k zemskýmu jádru, ochlazenýmu miliardama hvězd noční oblohy. A jedna věc je jistá: pro tuhle desku neexistuje žádný trefný přirovnání."
Zpěvák a kytarista OTK Ondřej Ježek je jedním z nejrespektovanějších českých studiových zvukařů a producentů (WWW, Traband, GNU, The Ecstasy Of St. Theresa, Jan Burian, Midi Lidi, Květy, Hm…). Spolupracoval například s Jonathanem Burnsidem (Nirvana, Depeche Mode) nebo s Kipem Beelmanem (Juno, Unwound). Je mj. i spoluautorem soundtracku k filmu Alois Nebel, za který dostal letos Českého lva.
www.noise.cz/otk
Koncert je uváděn v rámci projektu Electroconnexion 2012 za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a statutárního města Pardubice.
Vstupné: 100 Kč |
|
| |
|
pondělí 10 / 19:00
Proces rezidenční suburbanizace v České republice: jak se žije na okraji města
offcity architekti
Proces rezidenční suburbanizace je novým fenoménem, který však dokázal od poloviny 90. let velmi výrazně proměnit některá česká města. (Mediální) obraz rozvoje satelitních městeček a stěhování do zázemí měst je ovšem spojen s řadou tzv. suburbánních mýtů – stereotypně reprodukovaných, avšak často empiricky neověřených. Petra Špačková ve svém příspěvku představí výsledky dlouhodobého výzkumu týmu Urbánní a regionální laboratoře. Na úrovni České republiky se bude věnovat rozsahu, vývoji a rozmístění procesu rezidenční suburbanizace. Na příkladu Pražského metropolitního regionu a jeho vybraných konkrétních lokalit pak ukáže důsledky procesu suburbanizace pro život v tomto druhu městské periferie a také rozdílné přístupy k dalšímu vývoji území.
Petra Špačková, Ph.D. vystudovala sociální geografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a v současnosti zde působí jako odborná asistentka v rámci výzkumného týmu URRlab (Urbánní a regionální laboratoř). Ve své výzkumné činnosti se věnuje zejména studiu procesu suburbanizace, sociálního prostředí městských, suburbánních i venkovských lokalit a sociální deprivaci.
Pořádá o. s. Terra Madoda ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektu Offcity 2012. Tento projekt je realizován za podpory Ministerstva kultury ČR, statutárního města Pardubice a Nadace české architektury.
www.offcity.cz ° www.web.natur.cuni.cz
Vstupné: 50 Kč
|
|
| |
|
čtvrtek 13 / 20:00
Oldřich Janota
Neúnavný hledač neprošlapaných cest, nezaměnitelný zpěvák a kytarista, básník a příležitostně i břitký fejetonista Oldřich Janota začal vystupovat v sedmdesátých letech s folkovými baladami. V letech 1977–79 hrál s Jakubem Nohou a dalšími hudebníky v pražské skupině Pentagram. Hledání nových výrazových možností ho vedlo k založení souboru Mozart K. (1978–81) s nezvyklým nástrojovým obsazením (harmonium, saxofon, mandolína, kytara, bicí) a později k práci s experimentálním rockem a minimální hudbou ve spolupráci s Pavlem Richterem a Lubošem Fidlerem (1981–84). V roce 1985 Janota opustil na čas hudební scénu úplně. Vrátil se tiše, za zvuku akustické kytary a tibetských mís Stanislava Doležala. Koncem 80. a počátkem 90. let byl členem improvizačních sdružení Jiná rychlost času a Společenství PAN a své první desky natočil za doprovodu viol da gamba Ireny a Vojtěcha Havlových. Od počátku devadesátých let vystupuje Janota především sólově s kytarou. V současné době ho můžete na koncertních pódiích potkat i v rámci kapely Ora pro nobis a v triu s Janem Čambalem a Lubošem Fidlerem.
Janotův nynější repertoár tvoří jak písně z počátku osmdesátých let, tak především nová, minimalistickými postupy a etnickou hudbou ovlivněná tvorba. Oldřich Janota si složitými cestami došel k prostotě v hudebním i slovním vyjadřování. Říkejme tomu třeba folkový minimalismus, ale pojmenovat a definovat něco tak křehkého a neuchopitelného je obtížné. Zahloubaný hlas Oldřicha Janoty nás zavádí do velmi subtilního světa představ a pocitů, kde každé slovo má kouzelnou moc vyvolat další asociace. „Někdy dokáže člověk vnímat řeku jako pramen i ústí zároveň," říká Oldřich Janota. „Sledovat její ubíhající tok, ale zároveň ji cítit zastavenou jako řeku-bytost." Tak nějak například vznikala píseň Tanečnice. O neuchopitelnosti nevšedního Janotova muzikantství a jeho myšlenkovém světě plném imaginace a zvláštních obrazů se píše tím nesnadněji, čím beznadějněji jim posluchač podlehne. A koho neosloví, tam je jakékoli další přesvědčování zbytečné.
Po několikaletém publikačním odmlčení bylo v poslední době vydáno hned několik prací Oldřicha Janoty. Koncem roku 2008 vyšla v nakladatelství Malvern jeho knížka krátkých próz nazvaná Neslyšící děti. V roce 2009 pak v edici Respektu vyšlo album Oldřicha Janoty a jeho přátel Ora pro nobis. Vloni Oldřich Janota vlastním nákladem vydal CD Posvěcení nového měsíce. V současnosti mimo jiné pracuje na “levácké opeře” Zrcadlová koza.
Koncert je součástí projektu Etnoconnexion – tradice v pohybu.
www.oldrichjanota.com
Vstupné 100 Kč |
|
| |
|
sobota 15 / 12:00 – 20:00 a dále
Vánoční blešírek
Blešák, dílny, večírek
V pořadí třetí, dá se tedy říci, že už tradiční, (před)vánoční blešírek v Divadle 29! Blešák, dílny, vernisáž, večírek… Vše bez pozlátka zato s mašlí a letos navíc s Erikem.
Máte-li co nabídnout (k výměně nebo prodeji), rezervujte si své místo hned teď a bez okolků. Epesní kousky z vašich skříní, šuplíků či zpod postelí? Či snad vlastní výroby? Šaty, šátky, módní výstřelky? Šperky, cetky, hračičky? Bereme to všechno! Drobné rukodělné dílničky uvítáme jak by smet.
Kapacita je však omezena, a tak pište, pište, bůkujte a rezervujte na e-mailu: klub@divadlo29.cz nejpozději do 10. 12. Další info tamtéž. A vy ostatní přijďte a zásobte se delikatesními dárky pro sebe i pro Ježíška! Cukroví vítáno, punč bude.
O tečku za blešírkem se postará Kakalíkův něcojakofilm Erik útočí vždycky dolů!!!, který si nesmíte nechat ujít. Od 20:00 hodin v Klubu 29. A pak večírek…
Vstup volný |
|