sobota 5 / 20:00
VOLAPÜK (Francie/Japonsko)

Takumi Fukushima - viola, zpěv
Michel Mandel - klarinet, basklarinet
Guillaume Saurel - violončelo
Guigou Chenevier – bicí
Emmanuel Gilot  - zvuk

Francouzsko-japonská skupina Volapük, v čele s bubeníkem Guigou Chenevierem a japonskou violistkou a zpěvačkou Takumi Fukushimou (českému publiku je dobře známa z působení v mezinárodní formaci Rale Vladimíra Václavka), patří nepochybně k tomu nejoriginálnějšímu, co lze na současné francouzské alternativní scéně slyšet. Jejich hudba je žánrově neuchopitelná, étericky jemná a zároveň uhrančivě strhující, radostná i záhadná, spontánní, dynamicky pulsující a vášnivá. Koncerty Volapük mají neopakovatelnou atmosféru a jejich vystoupení v rámci turné po České republice bude jistě jedním z hudebních vrcholů jarní sezóny v Divadle 29.

Volapük (neboli světová řeč) je název pro umělý jazyk, který podobně jako esperanto měl vytvořit most mezi národy. Pod stejným názvem od roku 19 93 vystupuje francouzsko-japonská skupina, jejíž tvorba jakoby usilovala o podobný cíl v oblasti hudby. Obdobně jako tento originální jazyk, postavený na kořenech jazyků nejrůznějších národů, zní také hudba skupiny Volapük. Za využití ingrediencí pocházejících z nejrůznějších hudebních kultur vytváří Volapük nadžánrovou hudbu jdoucí mimo všechny hudební proudy a styly. Volapük hraje skladby, v nichž se prolíná lidová hudba, freejazz, avantgardní rock, elegantní komorní hudba, hřmotný cirkusový pochod a melodie orientu se zvuky, které by se výborně hodily k němému filmu o vraždících klaunech. Složité, pečlivě vymodelované pulsující rytmy jsou hrány se strhující energií, kontrastující s mimořádným smyslem pro lehkost a jemnost. Volapük patří ke skupinám, jakých rozhodně není mnoho. Pokud bychom však měli nezaměnitelnou tvorbu Volapük přece jen zařadit do nějakého hudebního kontextu, pak nelze nezmínit skupiny, jako jsou Kronos Quartet , Can a Balanescu Quartet . Z české scény pak např. Ivu Bittovou , Rale nebo česko-rakouské Metamorphosis .

Zakladatelem skupiny Volapük je renomovaný francouzský bubeník a perkusista Guigou Chenevier , který na francouzské nezávislé hudební scéně působí již od poloviny 70. let, kdy založil kultovní skupinu Etron Fou Leloublan , jež byla vedle kapel jako Henry Cow nebo Univers Zero součástí hnutí Rock In Opposition. Tento hudebník, jehož tvorba se vyznačuje neuhlazenými, nepředvídatelnými rify v precizním, minimalistickém bubnování a sklonem k hravé improvizaci, má na svém kontě vedle působení ve skupině Etron Fou , účinkování na mistrovském albu Speechles Freda Fritha z roku 1981 či na jedné z prvních opravdu postrockových nahrávek Musiqeus Pour Garcons et Filles z roku 1980. Dále pak řadu kompozic k divadelním a tanečním představením ( mj. také k představením slavné choreografky a tanečnice Maguy Marin). Skupina Volapük vydala doposud pět alb, a kromě koncertů v klubech a na festivalech po celé Evropě, hrála také v Argentině, na Novém Zélandu nebo v Uzbekistánu.

MP3 Volapük

www.cuneiformrecords.com

Dejte o své účasti na koncertu vědět na last.fm

Vstupné: 140 Kč, studentské: 90 Kč

čtvrtek 10 / 20:00
RIDINA AHMEDOVÁ

Ridina Ahmedová – zpěv, sampler

Ridina Ahmedová, zpěvačka se súdánskými kořeny, začínala s jazzovým triem. V minulosti spolupracovala s mnoha hudebníky (Floex, Vladimír 518, Jan P. Muchow), ale také s divadly. Zajímají ji možnosti hlasu jako sólového, nedoprovázeného nástroje. Její skladby vznikají vrstvením hlasů pomocí elektroniky. Sama se jakémukoliv hudebnímu škatulkování brání. Její bezeslovná, melodicky nápaditá, spontánní a pestrá vokální hudba nevychází z jednoho stylu či žánru. Naopak, pozorný posluchač v ní nalezne ozvěny prakticky čehokoliv nebo je alespoň podvědomě vytuší, i když nejblíže má zpěvačka k jazzu, hymnickému gospelu, ženským hlasům Skandinávie, minimalismu a africkým zpěvům.

Od roku 2002 se Ridina Ahmedová, která vystudovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy, věnuje převážně vlastní tvorbě. Podílela se na hudebním doprovodu k několika divadelním představením, v roce 2003 měl pak premiéru její autorský projekt Hlasokraj . Představení Hlasokraj je čistě vokální koncert s projekcí, živé vystoupení propojující hlas s filmovým obrazem. Je to hledání zvukové podoby české krajiny, jejich barev a křivek. Hlasokraj je koncipován jako výlet, procházka krajinou s jednotlivými zastaveními - v poli, na kopci, v lese, v dešti. Představení Hlasokraj získalo ocenění Objev roku 2004 na festivalu Next wave.

Ridina Ahmedová pracuje se samplerem, který umožňuje vytvářet v reálném čase smyčky hlasu a vrstvit je. Vznikají tak spirálovitě se rozvíjející vokální skladby. V květnu 2006 vyšlo první sólové album Ridiny Ahmedové Hlasem. Loni připravila se scénografkou Kristýnou Täubelovou nový projekt, nazvaný MĚ-STO a zúčastnila se prestižního Tanz&Folk Festivalu v  Rudolstadtu. Ridina Ahmedová vede také hlasové dílny pro veřejnost.


MP3 Ridina Ahmedová

www.hlasem.cz * bandzone.cz/ridinaahmedova

VLADIMÍR VÁCLAVEK

Vladimír Václavek – akustická kytara, zpěv

Skladatel, kytarista, baskytarista a zpěvák Vladimír Václavek je jedním z nejosobitějších hudebníků české alternativní scény. Jeho hudební start je spojen s  Ivou Bittovou , Pavlem Fajtem a Josefem Ostřanským , se kterými se setkal v kapele Dunaj . Byl ústřední osobností brněnských skupin E , Domácí lékař , česko-německých Klar a zároveň jedním z hlavních protagonistů mezinárodní formace Rale . S Ivou Bittovou spolupracoval také na projektu Bílé inferno , jehož albová podoba z roku 1997 je považována za jedno z nejlepších alb v celé historii české rockové hudby a dále pak v téměř jazzové skupině Čikori .

Vladimír Václavek se příležitostně věnuje také filmové hudbě (Čarodějka, Kamenný most), hudbě k divadelním hrám ( Kublai Khan Investigation, Staré ženy aneb tacet) a produkční činnosti (Deep Sweden). Jeho poezie vyšla v knihách Obrazy cesty a Stín stromu. V roce 2003 vydal s odstupem deseti let (po prvním sólovém albu Jsem hlína, jsem stroj, jsem stroj) svou druhou sólovou desku s názvem Písně nepísně. Album, jež hudebně asi nejvíce navazuje na Bílé inferno se setkalo s velmi kladnými ohlasy hudebních kritiků. Ve stejném roce začíná Václavek také koncertovat s novou skupinu VRM . Společně s  Feng Jün- Song, Milošem Dvořáčkem a dalšími vytvořil mezinárodní hudební projekt Ingwe .

V poslední době vystupuje Vladimír Václavek převážně sólově nebo v duu s Milošem Dvořáčkem. Aktuálním výsledkem jejich spolupráce je album nazvané Život je pulsující píseň .

Koncert je pořádán v rámci projektu Etnoconexion – městský folklór za podpory statutárního města Pardubice, Pardubického kraje a Ministerstva kultury ČR.

MP3 Vladimír Václavek

www.vaclaveks.cz/vladimir* www.myspace.com

Dejte o své účasti na koncertu vědět na last.fm

Vstupné: 100 Kč

sobota 12 / 20:00
LIBOR KREJCAR & THE TAMERS OF FLOWERS

Libor Krejcar - hlasový projev, saxofon
Sweet Jane - hlasový projev, perkuse, housle
Jiří Benda - basová kytara, sampler
David Kolovratník - bicí
Radek Losert j.h. - kytara

Libor Krejcar je sochař, výtvarník, autor textů a principál heřmanoměstecko-pražského zvukového tělesa Krotitelé květin. Hudba jako audiovizuální deník, tak by se dala charakterizovat jeho hudební tvorba. Od počátku 90. let se v cyklech vrací k práci s texty, které balí do hávu zvuků uměle vytvořených nebo zachycených v běžném životě na principu jakéhosi "homeless fieldrecordingu". Výsledkem je zvuková koláž na pomezí tradice českého undergroundu, industriálního experimentu a současné elektroniky. Slyšíme zde předtočené pasáže a podivuhodné smyčky, jejichž celkové sesazení činí z Krejcarova projektu zcela ojedinělou záležitost.  Melodické linky naprosto chybí, epické napětí vzniká spíše formou puzzle skládanek se zvuky kostelních zvonů a různých hlasů. Hučení temných samplů přerušuje vytáčení telefonního čísla, jež neexistuje, a jako ze sna k nám připlouvá hlas největšího černokněžníka mezi tuzemskými kněžími - Tomáše Halíka. Jen místy jsou ruchové plochy prokládány klasickými hudebními nástroji jako saxofon či foukací harmonika. Nad tím vším se v různých odstínech proplétá Krejcarův hlas a jeho ryze osobní a velice temná poezie.

V roce 2003 Libor Krejcar, za pomoci královehradeckého zvukového mistra Petra Vyšohlída, přetavil své vize ve vydání CD Lesní hřbitovy . Tato podivuhodná zvuková socha se setkala s nadšenými ohlasy hudební kritiky. V roce 2006 získal projekt Lesní hřbitovy svoji koncertní podobu. Ojedinělá vystoupení formace Tamers of Flowers jsou doprovázena působivou videoprojekcí.

Koncert v Divadle 29 bude obrazově i zvukově zaznamenán. Materiál pořízený v divadle bude tvořit jádro DVD, které bude součástí reedice dnes již prakticky rozebraného nákladu CD Lesní hřbitovy.

MP3 Lesní hřbitovy

www.tamers.cz * www.liborkrejcar.com


VRÁŤA BRABENEC & HOSTÉ

Saxofonista a zpěvák Vráťa Brabenec (The Plastic People of The Universe) a jeho hosté představí naživo svůj hudebně-textový litanický proud. Volný až freejazzový saxofonový doprovod působí v kombinaci s monotónně naléhavým Brabencovým přednesem velmi přesvědčivě. Brabencova usilovná, rychle plynoucí deklamace, vychrlená bez pomlk jakoby jedním dechem, připomíná zoufalou modlitbu. Modlitbu člověka, který chce navzdory zkušenostem z apokalyptického 20. století věřit.

Brabencovy automatické texty jsou protkány mužným žalem nad zmarněným časem, nesentimentální lítostí nad vlastními nedostatečnostmi a bolestí a děsem nad lidským utrpením. Tento svébytný literárně-hudební útvar byl zachycen na albu Začni u stromu, vydaném labelem Guerilla Records.

www.plasticpeople.cz


IVAN MARTIN JIROUS

Duchovního vůdce českého undergroundu a uměleckého vedoucího legendární kapely The Plastic People of the Universe netřeba dlouze představovat. Magorovy labutí písně patří dnes do výbavy každého školáka. Ivan M. Jirous je kontroverzní osoba, která svým nespoutaným chováním vždy vyvolávala vášnivé reakce. Pro mnohé rozvraceč a pobuda, pro jiné morální autorita a geniální básník. V roce 2006 mu byla za knihu Magorovy dopisy udělena cena Jaroslava Seiferta. Jeho poezie je drsná a neotesaná, ale též velice niterná, podepřená osobními prožitky.

Autor bude číst ze své nové sbírky Okuje, která právě vyšla v bibliofilském vydání v pražském nakladatelství Gallery. Komorní výpravu sbírky a její omezený náklad můžeme vyložit jako autorovo gesto: ať byla vyznamenání, kterých se Jirousovi v posledních třech letech dostalo, nové edice i reedice jakkoliv zasloužené a podstatné, na jejich rubu hrozilo, že zadusí to, oč jde především – samu poezii, plod ticha a soustředění.

Básník tu systematicky převrací čas, postupuje proti jeho proudu, pátrá po zdánlivě ideální minulosti, aby z ní opakovaně odloupl tenkou vzpomínku na prchlou lásku nebo zemřelého přítele. Toto napětí mezi exaltací a melancholií v sobě nese jistou dávku krutosti. V Okujích se romanticky probuzené smysly toužebně napínají už především proto, aby jako nejvyšší lásku zakusily smrt.

Čtenář je při četbě Okují doslova u vytržení z přirozeného plynutí Jirousovy řeči, z jeho zužitkování lekce básnického naivismu, kterou mu počátkem 70. let udělil Egon Bondy a kterou on rozvinul do svébytné podoby širokodechého novoromantického zpěvu – archaizovaným stylem i slovníkem. 

www.plasticpeople.cz

Dejte o své účasti na koncertu vědět na last.fm

Vstupné: 160 Kč

Francouzský skladatel, aranžér, dirigent, pedagog a vystudovaný klavírista Bruno Regnier začal komponovat v roce 1990. V roce 1997 založil soubor A Suivre… .A Suivre… je jazzové těleso, tvořené čtrnácti hudebníky, převážně sólisty, vystupující v několika koncertních podobách: jako X'tet , Ciné X'tet a Brass'tet . Na jeho repertoáru se objevují vedle skladeb vedoucího souboru Bruna Regniera i klasické kompozice jazzových mistrů (Gil Evans, Charles Mingus, Duke Ellington či Thelonius Monk). Složení skupiny umožňuje rozmanité hudební kreace, počínaje decentní, intimní hrou, až po hřmotné projevy početných žesťů. V hudbě bandu se odráží radost ze hry, přesnost projevu a také velká svoboda, kterou Bruno Regnier svým sólistům poskytuje. V improvizacích se potom projevuje nesporné umění každého z muzikantů. Cílem Bruna Regniera při vzniku “little big bandu” v roce 1997 bylo vytvořit soubor na půl cesty mezi velkým orchestrem a klubovou formací, přechod od komponované hudby k improvizaci.

V Divadle 29 se soubor nejprve představí v podobě X'tetu . Jako Ciné X'tet poté devět muzikantů (trubka, pozoun, klarinety, saxofony, kytara, kontrabas) doprovodí němý film Bustera Keatona Sherlock Junior. Namísto tradičního pianisty je na scéně nonet, který propojuje jazz s komorní hudbou. Prolínání obrazů na plátně a živé hudby na scéně vás zavede zpět do jedinečné éry němých černobílých filmů.

Sherlock Junior , 1924, režie Buster Keaton, 45 minut
hrají: Buster Keaton, Kathryn McGuire, Erwin Connelly, Joe Keaton, Ward Crane

Sherlock Junior, první Keatonova samotná režie z roku 1924, je jedním z nejneobyčejnějších a obrazově nejinvenčnějších snímků tehdejší doby. Frigo (Buster Keaton) hraje filmového promítače v kině, který znenadání usne v projekční kabině, a jeho vlastní sny se prolínají do filmu, který je právě promítán v sále. Film je u nás znám také pod názvem Frigo jako Sherlock Holmes.

Vystoupení Bruno Regniér X´tet v Divadle 29 je realizováno za podpory Region Centre a Pardubického kraje.
Koncert je uváděn v rámci projektu Jazzconnexion 2008 za podpory statutárního města Pardubice a Ministerstva kultury ČR.

MP3 Bruno Regnier X’tet

www.csfd.cz

Dejte o své účasti na koncertu vědět na last.fm

Vstupné: 140 Kč, studentské: 90 Kč

Taneční skupina VerTeDance vznikla v roce 2004. Jejich domovskou scénou je Divadlo Ponec v Praze. V současné době skupina uvádí šest představení. Za choreografii Tichomluva – Neočekávaný chod získali prestižní Cenu Sazky za objev v tanci 2005. The Brave, představení choreografické dvojice Veronika Knytlová a Tereza Ondrová , je u nás ve svém žánru ojedinělé, jelikož se jedná o představení rodinné, tedy určené jak dětem, tak jejich rodičům. V inscenaci The Brave se Knytlová s Ondrovou představují výhradně jako choreografky. Ke spolupráci přizvaly vynikající charismatickou tanečnici Helenu Arenbergerovou a všestranně disponovaného lightdesignéra a tanečníka Vladimíra Buriana . Hlavními aktéry The Brave jsou ale děti! Právě svět dětské hry a fantazie byl základním inspiračním zdrojem představení. Pětice dětí a zajímavý (pohádkový) scénický prvek – kouzelná bedna, která se jednoduchou manipulací mění v plně funkční kuchyň, jídelnu, sprchový kout či dětský pokoj – jsou hlavními devizami tohoto projektu. Všichni dětští interpreti byli choreografkami skvěle připraveni, jsou dospělým tanečníkům rovnocennými partnery. Okouzlující Arenbergerová odvádí skvělou práci nejen v pohybu, ale i v přesvědčivém hereckém pojetí maminky. Vladimír Burian vtipně pracuje s berlemi, které se stávají dalším scénografickým a zároveň významovým (mužská křehkost) prvkem (děti je využívají jako prolézačku atd., exponují zranitelnost a určitou mužskou slabost).

Dle slov autorek je obsahem tohoto díla jakési snění o plnohodnotné, šťastné rodině, kde v centru všeho stojí děti, jejich potřeby, spokojenost, kreativita. Představení samotné ale divákovi nabízí i další výklady. Introdukce a závěrečná coda jako by odkazovaly spíše k nekonečnému koloběhu lidského života. Závěrečný obraz, kdy do dětské postele - nyní již prázdné - ulehají sami rodiče, naznačuje návrat starého člověka k dětské mentalitě i s její prostou naivitou.

Pořádá o.s. Terra Madoda ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektu Ostrovy v pohybu. Tento projekt je realizován za podpory Ministerstva kultury ČR, statutárního města Pardubice a Pardubického kraje.

www.vertedance.com

Vstupné dospělí: 80 Kč, vstupné děti: 40 Kč

Přestože používá soustavu gramofonů, neprovozuje pražská dvojice Birds Build Nests Underground tradiční DJing tanečních parties. Otáčením elpíček, preparovaných samolepkami, nožem a roztodivnými změnami rychlostí, zkoumají Petr Ferenc a Michal Brunclík "hudbu pod hudbou" – do nového kontextu zasazené krátké útržky zvuků, které díky zvýraznění repeticí a vrstvení získávají zcela odlišnou kvalitu i roli ve výsledném tvaru, jehož stylovou podobu alespoň částečně vystihují termíny minimalismus, psychedelie a post-industrial.

První koncert dua, obdivujícího tvorbu Phillipa Jecka, proběhl v roce 2003. Od té doby vystupují BBNU na koncertech a festivalech zasvěcených industriálu, noise či urban electronics (Stimul, Alternativa, Pražský industriální festival, Art's Birthday...). Na svém kontě mají účast na několika kompilacích, hudbu k filmům amerického režiséra Josepha Cahilla a divadelnímu představení skupiny Handa Gote Silence – No Technology . Od roku 2007 BBNU na koncertech vystupují s filmovým tvůrcem Martinem Ježkem, jehož manipulace s 8mm filmy na dvou paralelně běžících projektorech je blízká jejich analogové estetice a hledání půvabu nalezeného. Kromě dua existuje také rozšířená sestava Birds Build Nests Orchestra, posílená o další čtyři muzikanty.

Koncem roku 2007 vyšla stylově na dvanáctipalcovém vinylu nahrávka BBNU nazvaná Night Night . Dva z celkově čtyř tracků jsou soundtracky ke krátkým němým filmům amerického režiséra Josepha Cahilla, spoluautorem části Hospital je pražský noiseový projekt Seismic Wave Factory .

BBNU získali za album Night Night cenu Anděl 2007 v kategorii Album roku – alternativní hudba.

MP3 Birds Build Nests Underground

www.bbnu.eu * www.myspace.com



MIKROLOOPS

Martin Blažíček – 16 mm film
Lasonick – objektový manipulátor, živá elektronika
Michail Cabowitz - PureData

 Živá performance s 16 mm projektory, DIY optikou a live elektronikou.

Mikroloops je dlouhodobým projektem živé filmové projekce a hudební improvizace. V centru představení stojí dva preparované amplifikované projektory Meopta OP16, které jsou však jen východiskem pro řadu optických a mechanických manipulací přetvářející obraz na cestě mezi objektivem a plátnem. Zvukovou část představení živě vytváří objektový manipulátor a zvukový inženýr Lasonick a PD specialista Michail Cabowitz .

Martin Blažíček je autor experimentálních filmů a filmových performancí, absolvent pražské FAMU, zakládající člen filmové skupiny Ultra , autor textů o experimentálním filmu. Od roku 2002 se věnuje samostatné filmové tvorbě, příležitostně spolupracuje s  Ondřejem Vavrečkou a dalšími. 8 a 16mm filmy točí od roku 1997, v poslední době se pak převážně zabývá expanded cinema a filmovou performancí. Spolupracoval s Martinem Ježkem, Tonic Train, Gyulou Nemesem, Beth Custerovou a dalšími. Od roku 2004 pracuje s videem, spolupracoval např. s britským filmařem a videoumělcem Stevenem Ballem.

Michail Cabowitz je jeden z našich předních elektronických hudebníků pracujících se softwarem PureData. Cabowitz spolupracuje jako programátor a hudebník s divadelníky i výtvarnými umělci (např. spolupráce se Zbyňkem Krulichem na instalaci Artificial Symbiont). V poslední době stále častěji vystupuje jako hudebník - ve spolupráci např. s GND, Mikroloops a dalšími.

Představení je součástí projektu Electroconnexion 2008, který je realizován za podpory Pardubického kraje a statutárního města Pardubice.

blazicek.net * www.cabowitz.com

Dejte o své účasti na koncertu vědět na last.fm

Vstupné: 100 Kč, studentské: 80 Kč

Úderná, břitká a syrová reminiscence na dávné hudecké muzicírování aneb putování po folklórních regionech Moravy a celého tzv. karpatského oblouku. Z mnoha současných pokusů o zpracování moravských lidových písní se podstatě této hudby přibližuje Hudecká úderka možná nejvíce. Duo Plocek - Šuranská charakterizuje jak autentická přímočarost a spontaneita, tak pokora a úcta k tradičnímu hudebnímu materiálu. Vedle mandolíny a úsporné Plockovy hry na housle stojí dominantní sebevědomé cifrování a vyzrálý, znělý hlas jeho partnerky Jitky Šuranské. Vzniká tak na dřeň zjednodušený hudební útvar oslovující posluchače svou syrovou autentičností. Hudecká úderka však nepřináší tradiční folkloristické pojetí starých lidovek. I když jsou aranžmá Jiřího Plocka velice střídmá, nezapřou v některých momentech inspiraci současným folkem i rockem. Tak jako archaická melodie balady Putovali hudci může přirozeně evokovat téměř „albánskou“ hudební meditaci na bezový klarinet, tak další taková melodie písně Nechoď k nám synečku je pojata jako energický, akustický bigbít. Hudebník a současně publicista a hudební vydavatel Jiří Plocek vysvětluje pojem „hudecká muzika“ a svou inspiraci v ní takto: „Mám na mysli tradiční venkovskou smyčcovou muziku, které se říká hudecká, a kterou najdeme ve všech oblastech spjatých s karpatským obloukem – od Moravy po Rumunsko. Ona je pro mne – přes všechny výdobytky folklorismu – symbolem lidové hudby v její podstatě. Nepřekonaným. Má všechny nutné atributy: syrovost ve výrazu, vysokou míru improvizace, přímočarou pocitovost…“

V roce 2005 sklidila Hudecká úderka velký úspěch na věhlasném evropském festivalu world music Tanz&Folk Fest v německém Rudolstadtu. O rok později získala dvojice Plocek-Šuranská Cenu Anděl v kategorii World Music za jejich album Písňobraní (Indies Records).

Koncert je uváděn v rámci projektu Etnoconnexion – tradice v pohybu za finanční podpory statutárního města Pardubice, Pardubického kraje a Ministerstva kultury ČR.

MP3 Hudecká úderka

www.gnosis.cz/uderka

Dejte o své účasti na koncertu vědět na last.fm

Vstupné: 100 Kč, studentské: 80 Kč