|
Program
* duben 2009 pondělí 30. 3. - sobota 4. 4. JEDEN SVĚT 2009 Pardubice PONDĚLÍ 30. 3. 18.00 hodin Otroci / Slaves - An Animated Documentary Hanna Heilborn, David Aronowitsch, Švédsko, Dánsko, Norsko, 2008, 15 min. Když bylo súdánské dívce Abouk pět let, přišli do její vesnice členové vojenských jednotek podporovaných vládou a zabili jí rodiče. Abouk odvezli do svého tábora, kde byla čtyři roky za krutých podmínek nucena starat se o dobytek. Na rozdíl od jiných dětských otroků a otrokyň se jí podařilo přežít a nakonec byla osvobozena. Podobné štěstí potkalo i Machieka, který byl vojáky unesen v sedmi letech - bezprostředně poté, co mu před očima zabili otce. Také on byl dlouhá léta v zajetí vystaven krutým podmínkám a za sebemenší prohřešek tvrdě trestán. Dnes již oba studují a snaží se splnit své sny: Abouk touží být lékařkou a Machiek učitelem. Základem tohoto nesmírně působivého animovaného dokumentu je autentický audiozáznam výpovědí, které obě děti poskytly po svém osvobození v roce 2003, kdy se téměř dvacet let trvající občanská válka v Súdánu chýlila ke konci. Jejich hrůzné vzpomínky režisérka Hanna Heilbornová (na Jednom světě 2005 byl s úspěchem promítán její dokument Big Mike) brilantně oživila pomocí 3D počítačové animace. Film získal na festivalu IDFA 2008 Cenu za nejlepší krátký film. Nezlomné tety / Rough Aunties Kim Longinotto, Jihoafrická Republika, 2009, 103 min. Pětice žen tvoří jádro neziskové organizace Bobbi Bear založené v jihoafrickém Durban ve snaze účinně pomáhat znásilněným a sexuálně zneužívaným dětem. Skupina nesentimentálních a nekompromisních sociálních pracovnic velmi úzce spolupracuje s tamní policií, ale především s dětskými oběťmi a jejich rodinami. Podařilo se jim prosadit, aby se v průběhu policejního šetření ustoupilo od neadekvátních vyšetřovacích metod, a dětem ulehčují jejich trauma citlivým přístupem a moderními psychologickými metodami. Řadu pachatelů, kteří dosud běžně unikali spravedlnosti, se jim daří dostat před soud. Slavná britská režisérka Kim Longinottová navázala velmi blízký vztah se všemi ženami v organizaci a přibližuje nejen jejich práci, ale také osobní život, který se s prací mnohdy prolíná. Jeden svět promítal v minulosti většinu snímků Kim Longinottové, např. Drž mě pevně, Soudné sestry nebo Na ten den nikdy nezapomenu. 22.00 hodin Čtyřicátník Naoki z japonského města Yamagata žije se svou o polovinu mladší přítelkyní Yoshi v bytě s jediným malým pokojíkem. Naoki přitom před ekonomickým krachem v roce 1992 býval úspěšným mužem s novým BMW a několika prosperujícími rodinnými podniky. Během jediného dne se však ocitl na ulici a rodina se k němu otočila zády. Naoki proto změnil životní styl: pracuje na poště na poloviční úvazek a ve zbývajícím čase se věnuje domácím pracím. Yoshi pak v netradiční úloze živitelky pracuje patnáct hodin denně ve třech různých zaměstnáních. Tolik odlišností začíná prověřovat jejich vztah... 16.00 hodin V reakci na opakované páchání zločinů proti lidskosti se na konci 20. století spojilo 108 zemí, aby vytvořily Mezinárodní trestní soud. Poprvé v historii se tak zformoval stálý tribunál, který stíhá pachatele bez ohledu na jejich moc nebo vliv a trestá je za zločiny proti lidskosti, válečné zločiny nebo genocidu. V dokumentu je zachycen neúnavný žalobce Luis Moreno Ocampo, který se svým týmem po dobu tří let stíhá pachatele na čtyřech kontinentech jako zatím jediný člověk ve své funkci. Vystavuje zatykače na členy Armády božího odporu v Ugandě, na válečníky v Kongu a usiluje o zúčtování se súdánským prezidentem Omarem al-Bashirem za genocidu v Dárfúru. Řízení proti zločincům však naráží na problémy: prokurátor má sice mandát pro zatčení a následné odsouzení, nedisponuje však exekutivními policejními silami. Mělo by se mezinárodní společenství angažovat, aby pachatelé nejhorších zločinů neunikli spravedlnosti? Velmi aktuální snímek otevírá řadu otázek a ukazuje, jak nelehké je vytvářet koncepci mezinárodní spravedlnosti. 18.00 hodin Miliony Íránců a Íránek píšou denně dopisy prezidentovi Ahmadínežádovi, v nichž ho prosí, aby vyřešil jejich soukromou svízelnou situaci. Většina z nich věří v brzkou pomoc a k hlavě státu chová slepou důvěru. Tu živí občasné kladné reakce prezidenta, který pošle osmileté holčičce čádor nebo některé z rodin přispěje pár drobnými z vlastní kapsy. Naprostá většina dopisů, v nichž lidé často žádají o finanční půjčky na přežití, však končí v rukou úřednic a úředníků, kteří pouze vyplňují formuláře a místo konkrétních činů poskytují pisatelům útěchu v podobě prázdných slov. Hněv lidí se ale obrací jinam než k adorovanému prezidentovi: nejblíže proti vykonavatelům moci v regionech, nejdále proti vládě Izraele a USA. Dokument kanadského režiséra českého původu Petra Loma ukazuje Reportér deníku The New York Times a dvojnásobný držitel Pullitzerovy ceny Nicholas Kristof v sobě kombinuje novináře a aktivistu. Po svých dřívějších výpravách do Afriky a Asie se stal zaměstnancem největšího metropolitního deníku v USA, aby mohl využít své znalosti práce v terénu a psát sloupky, v nichž se vždy věnuje konkrétním příběhům porušování lidských práv ve světě. Jeho metodou je demonstrovat na svědectví jednoho člověka (nebo třeba štěněte) komplexní problematiku, o níž chce čtenáře a čtenářky informovat. Dokument zachycuje jeho cestu do Demokratické republiky Kongo, na níž ho provází studentka medicíny a učitel fotografie a angličtiny. Společně se pak podílejí na záchraně ženy, jejíž příběh má otestovat morální a profesní svědomí všech zúčastněných... Film režiséra a kameramana Erica Daniela Metzgara je ukázkou toho, jakým způsobem vznikají při práci v terénu mediální sdělení. Zprostředkovává tak proces vytváření novinových článků a umožňuje jejich komplexnější vnímání, když se nám kromě informací samotných dostává také svědectví o tom, jak jsou získávány a zpracovávány. 16.00 hodin Před více než padesáti lety začala firma Shell při deltě řeky Niger v Nigérii těžit ropu. Za tu dobu se jí podařilo zcela zdevastovat zdejší životní prostředí. Do řeky pravidelně uniká obrovské množství ropy, která v ní zabíjí veškerý život, a kvůli kyselým dešťům se tu už nedaří ani tradičním plodinám. Arogance firmy Shell vůči místním lidem došla tak daleko, že obří hořáky se zemním plynem se často nacházejí v bezprostřední blízkosti obydlí domorodců. Řada vesničanů tak trpí vážnými zdravotními problémy a o slibované finanční kompenzaci si mohou nechat jenom zdát. Dynamicky pojatý dokument přímočaře sleduje úsilí dvou místních aktivistek, které se společně s dalšími lidmi z ohrožených vesnic snaží u státních i mezinárodních soudů zjednat spravedlnost. Bohužel ani rozhodnutí nejvyššího nigerijského soudu ve prospěch vesničanů neznamená, že by firma Shell svou činností konečně přestala porušovat základní lidská práva. Musíme se naučit zatočit s ropou dříve, než ropa zatočí s námi. To je ústřední motiv dokumentu Andrewa Evanse bilancujícího stávající situaci, v níž je lidstvo neodmyslitelně závislé na ropných zdrojích. Režisér ukazuje rozpor mezi oficiálními prohlášeními ropných magnátů a nezávislými prognózami, jež varují před vytěžením „černého zlata" mnohem dříve. Rezervy se tenčí, přičemž spotřeba nafty paradoxně stoupá. Film představuje teorii ropného zlomu (peak oil) M. Kinga Hubberta, která se zabývá dlouhodobými předpověďmi spotřeby a vyčerpání ropy. Okamžik, kdy těžba ropy dosáhla svého vrcholu, je za námi. Přestože neznáme přesné datum, kdy vyčerpáme neobnovitelné zdroje ropy, je zapotřebí připravit se na dobu, kdy se tato surovina stane minulostí... Znepokojující dokument ukazuje na výpovědích expertů v oblasti geologie, ekonomiky, politiky a průmyslu, že bychom měli být připraveni. Nejde pouze o snížení spotřeby a šetření zdrojů, ale především o hledání nových, alternativních způsobů výroby energie.
Ve chvíli, kdy se očekává celosvětový nárůst spotřeby elektrické energie na dvojnásobek, se lidstvo začíná navracet k plošnějšímu využití jaderné energie. Její zastánci upozorňují na to, že v době rozsáhlých klimatických změn je její nespornou výhodou, že neprodukuje emise uhlíku. Odpůrci jádra naopak poukazují na to, že stále nemáme trvalé úložiště obrovského množství jaderného odpadu, elektrárny jsou ideálními teroristickými cíli a že rozvoj jaderné energetiky může vést k výrobě jaderných zbraní. Režisér Justin Pemberton se vydal z Nového Zélandu na pouť kolem světa a během návštěv nejvýznamnějších jaderných zařízení včetně Černobylu, britské Calder Hall (veteránky mezi komerčními jadernými elektrárnami), australského uranového dolu a úložiště jaderného odpadu v Baltském moři se snažil najít argumenty pro jadernou energetiku i proti ní. Snímek tak nabízí řadu podnětů k diskusi a podněcuje k hledání řešení energetických a klimatických problémů planety.
Garry Kasparov proslul jako mistr světa v šachu svým vynalézavým stylem plným rafinovaných kombinací. Jako opoziční demokratický politik aliance Jiné Rusko se chová stejně. Proto je trnem v oku vládní garnituře v čele s Vladimírem Putinem. Dokument režisérky Mashy Novikové zachycuje předvolební kampaň a demonstrace před volbami do ruské Dumy v roce 2007. Kasparov se svým týmem tvořeným mladými demokraty a zkušenými disidenty objíždí třicet regionů v zemi, aby diskutoval s lidmi a upozorňoval na nutnost změny ve vedení země. Být v opozici k Putinově vládě ovšem znamená počítat s velkými problémy - demonstrace často končí útoky policistů a zatýkáním. V ulicích se pravidelně objevují početné skupiny mládeže z hnutí Továrna na politiky či z mládežnické frakce Naši podporované Putinem. V jejich jednotném skandování se ozývají obvinění, že Kasparov je agentem USA, protože mluví plynně anglicky... Film je mrazivou připomínkou těžkého prosazování demokratické politiky a nečestného předvolebního boje, v němž jde nezřídka o lidské životy.
16.00 hodin Luca a Gustav spolu žijí a milují se již osm let a rádi by se vzali. Katolická Itálie, která je jejich domovem, však stále nepřijala obdobu zákona o registrovaném partnerství, který by jim jako
Podchod pod železnicí ústí na okraji čtvrti Naděje, romského ghetta v bulharském městě Sliven. Angel Jichaljev, aktivista a vysokoškolský student pedagogiky, jí každý den za rozbřesku prochází, aby probudil chlapce a dívky, které odváží do školy v centru. Desegregační plán totiž počítá s postupným začleňováním romských dětí do tříd mezi ostatní bulharské děti, protože zvláštní škola pro malé obyvatele Naděje se spokojuje převážně s výukou kreslení a zpěvu. Dokument, v němž přihlížíme životu školačky Elen, zatvrzelé snaze Angela o integraci romské komunity do většinové společnosti a nasloucháme rozpravám majitelky bistra s manželem o životě v ghettu, předkládá informace o soužití dvou etnických skupin nevtíravým, avšak naléhavým způsobem. „Ohýbání" stávajícího systému tak, aby byl přátelský i ke skupinám, jež dosud vyhodnocuje jako nepřizpůsobivé, připomíná aktuální situaci v České republice; včetně politiků, kteří si tematiku řešení životní úrovně romského etnika vpisují do volebních programů jen proto, aby se zalíbili.
Jak dokumentárně zachytit brutality páchané v novodobých koncentračních táborech, v nichž trpí a umírají desetitisíce severokorejských politických vězňů? Významný polský režisér Andrzej Fidyk našel originální a nesmírně působivý způsob, jak skloubit dokumentární filmovou výpověď o zločinech proti lidskosti se zneklidňujícím uměleckým ztvárněním. Přesvědčil divadelního režiséra Jung Sung Sana, který se v roce 1994 po útěku z koncentračního tábora Yodok dostal přes hranice do Jižní Koreje, aby nastudoval muzikál věrně zachycující otřesné praktiky uplatňované v táboře. Tvůrci přitom vycházejí ze vzpomínek několika lidí, kteří přežili internaci v koncentračních táborech a podařilo se jim uprchnout do Jižní Koreje. Všichni jsou politickými oběťmi diktatury, i když někteří z nich začínali jako táboroví dozorci. Nakonec se ale také stali nepohodlnými… Mrazivé taneční choreografie, chorály a muzikálové árie vkládané mezi velmi otevřené popisy očitých svědků utrpení v severokorejských koncentračních táborech jsou umělecky působivou výpovědí o zločinech jedné z nejtvrdších diktatur na světě.
Polský kameraman Jacek Szaranski vedl v kábulské umělecké škole seminář s názvem „Kábul - moje město" a dal studentům a studentkám za úkol natočit o něm dokument. Po prvních pokusech začaly vznikat mimořádné záběry přibližující Afghánistán očima mladých afghánských mužů a žen. Zpočátku lektor narážel na hrdost, která některým z nich bránila zobrazovat realitu plnou problémů, postupně ale studenti vyslyšeli jeho prosby o výměnu zkušeností: „Vůbec nechápu, co to znamená pětatřicet let válčit, a vy nevíte, co to je, žít normální život v míru. Chtěl bych vidět tohle město vašima očima a taky to, jak se díváte na svět." Chlapci a dívky začali posléze chápat kameru jako nástroj, jímž se dá nahlédnout do lidské duše, přestali se svými objekty manipulovat, získali si jejich důvěru a poté i upřímné odpovědi na nejdůležitější otázky. Dokument, který získal hlavní cenu Týdne kritiků na festivalu v Locarnu, se tak postupně proměňuje v mozaiku mikropříběhů zobrazující současnou afghánskou společnost tak, jak ji z televizního zpravodajství nikdy nepoznáme. PÁTEK 3. 4. 16.00 hodin Rozsáhlé sociální reformy, do nichž se pustil Hugo Chávez, první muž Venezuely, podporuje prezident cílenou populistickou informační kampaní. Hesla „Budování socialismu 21. století" nebo „Bolívarská revoluce" mu pomáhají posilovat svou moc, tlumit hlas opozice a čím dál víc ovládat média i veřejný prostor. Dokument režisérské dvojice Luca Bellina a Silvie Luziové zachycuje několikaměsíční sérii událostí a výpovědí Venezuelanů - od léta 2007 až do referenda o nové ústavě v prosinci téhož roku. Ústava měla umožnit opakované znovuzvolení hlavy státu, posílit moc ozbrojených sil a v podstatě zavést diktátorský režim. Za oficiálními prohlášeními o patriotismu, rozsáhlých sociálních reformách a za voláním po svěření ústavní moci lidu se ale skrývá reálný život. A zaznívají otázky, proč není všem Venezuelanům dostupná kvalitní lékařská péče, proč v obchodech nejsou k dostání základní potraviny, proč lidé v chudinských čtvrtích žijí bez vody nebo proč tolika lidem chybí potřebné vzdělání. Poté, co prezident neobnovil licenci Radio Caracas TV a získal tak kontrolu nad deseti z dvanácti televizních stanic, vyšli do ulic studenti, aby upozornili, že diktátorský režim zneužívá demokratických nástrojů pro posílení své moci. 18.00 hodin V roce 1988 byl Joshua jako malý chlapec svědkem brutálního zásahu barmské vojenské junty proti demonstrantům, během něhož bylo zabito více než tři tisíce lidí. Od té doby se rozhodl bojovat za demokracii. „Vyzbrojen" malou kamerou a mobilním telefonem se společně s třemi desítkami dalších odvážných mladých Barmánců ze skupiny Democratic Voice of Burma rozhodl podrobně zachytit protivládní demonstrace v září roku 2007 a jejich následné surové potlačení. Záběry dramatických událostí z kamer těchto reportérů se objevily ve zpravodajství všech významných světových médií a byly po určitou dobu jedinou možností, jak se svět mohl dozvědět o skutečné situaci v Barmě. Strhujícím způsobem sestavený dokument nabízí podrobný a navýsost autentický záznam tehdejších událostí, kdy Barmánci po devatenácti letech překonali svůj hluboce zakořeněný strach z vládních represí a vyšli za mohutné podpory buddhistických mnichů do ulic Rangúnu. Skrze detailní záznam práce Joshuy a jeho kolegů, kteří svou činností riskovali život, film ukazuje nepopiratelný význam nezávislých médií v boji proti totalitní moci.
Desetiletá občanská válka v Nepálu, ukončená v roce 2006 ústupkem tamějšího krále a obnovením demokratického parlamentu, znamenala těžká léta pro řadu nepálských mužů a žen. Mnoho žen se rozhodlo zapojit se do války aktivně a podílet se tak na osudu své země i na vlastní budoucnosti. 22.45 hodin Romantické násilí - to je název populární maďarské kapely, která hraje tzv. „nacionální rock", styl hudby mísící rock s folkem a hlásající krajně pravicové ideály. Frontman kapely o sobě mluví jako o patriotovi a za své vzory považuje povstalce z roku 1956. Nacionalismus šíří na turné pro krajany v Rumunsku a Srbsku a s oblibou se účastní „buditelských" ceremoniálů připomínajících středověkou slávu maďarského království. Komunita skalních fanoušků, která je na Romantické násilí napojena, se skládá ze skinheadů, folkařů, fotbalových fanoušků i vysokoškolaček. Pojí je nenávist vůči Židům a touha po obnovení „velkých Uher". Vystoupení na masivně navštěvovaném letním festivalu nacionálního rocku ukazuje podporu maďarské veřejnosti a mrazivé výpovědi inteligentních fanoušků naznačují, že radikalismus, který má místo v médiích a ve školství, se snadno šíří ve všech vrstvách společnosti.
Před sedmi lety skončila v Angole občanská válka, která s různou intenzitou trápila tuto africkou zemi od roku 1975, kdy se osvobodila od portugalské koloniální nadvlády. Dokument Tomáše Hodana ukazuje, jak se do Angoly vrátil „bílý člověk", tentokrát aby pomohl tamějším obyvatelům postavit se na vlastní nohy. Vladimír Lima z organizace Člověk v tísni a Martin Lošťák z České zemědělské univerzity se v rámci své mise starají o to, aby měli angolští studující možnost se kvalifikovat a podílet se tak na rozvoji země. Avšak nabízet místo materiální podpory vzdělání není v Angole, dosud přivyklé na pravidelné dodávky humanitární pomoci, nijak snadné. Film odhaluje drobné nuance každodenního života, v němž se stále ještě střetávají rozdílné mentality a kulturní přístupy. 16.15 hodin Zájezd do Korejské lidovědemokratické republiky, země s komunistickou diktaturou a vlastním jaderným programem, má řadu pravidel, jež musí turista či turistka předem řádně nastudovat a poté dodržovat. Do země se nesmějí dovážet mobilní telefony a je přísně zakázáno setkávat se s tamními obyvateli - kamerám s objektivem menším než 150 milimetrů však nebezpečí zabavení nehrozí. 18.00 hodin Dvacet let po zemětřesení v arménském městě Gyumri, při němž zahynuly desetitisíce lidí, se tamější rodiny stále vyrovnávají se ztrátami svých blízkých, především dětí. Část z nich žije vzpomínkami na minulost, přestože život plyne nezadržitelně dál. Děti, které se mezitím narodily, nesou jména svých mrtvých sourozenců, aby tak byly neustálou připomínkou památky obětí. Jejich úkolem je vést vedle vlastního života také život svých předchůdců a zrealizovat jejich sny, jak jim rodiče neustále PROGRAM FESTIVALU V PDF NAJDETE ZDE |
||||