|
Program
* březen 2016 22.30 hodin
Mladý environmentalista Kip Andersen pátrá po možnostech, jak zastavit zkázu planety. Zjistí, že šetřit vodou ve sprše, omezit jízdu autem či třídit odpad bude málo platné, zůstane-li lidstvo závislé na živočišné zemědělské výrobě, která produkuje enormní množství zplodin a spotřebovává neuvěřitelný objem vody i půdy. Což bagatelizují nejen vlády, ale i významné ekologické organizace. Celá záležitost nabývá rozměrů konspirace, a režisér má dokonce strach pokračovat v natáčení. Nakonec však přece jen sdělí své odvážné poselství a vyzývá k radikální změně životního stylu.
Tisíce muslimů žijících v Evropě se nechalo zlákat radikální ideologií takzvaného Islámského státu a odjelo na východ bojovat svou „svatou válku“. Jen Belgii loni opustilo přes 400 mladíků. V regionu Vilvoorde snad „každý zná někoho, kdo odešel bojovat“, a místní muslimská komunita se na tuto situaci snaží reagovat. Její výraznou osobností je imám Sulyaman, který srozumitelně vysvětluje příčiny této radikalizace a svým výchovným působením ukazuje, jak jí lze předcházet. Klíčem je podle něj využít energie mladých lidí k jejich osobnímu rozvoji a k pozitivním změnám ve svém okolí – vrátit tak slovu džihád jeho původní význam. DEBATA
Červená mešita je jedním z hlavních pákistánských center radikálního islámu. Nejvyšším duchovním je Abdul Azíz Ghází. V roce 2007 vláda na mešitu zaútočila a jeho nejbližší byli během útoku zabiti. Azíz poté zasvětil svůj život jedinému cíli – svrhnout sekulární vládu. Dokument přináší ucelený vhled do současného Pákistánu, v němž ti nejchudší jsou nuceni pro sebe a své děti shánět existenční pomoc u štědře a neprůhledně dotované Červené mešity, zatímco bohatší obyvatelé měst si dobře uvědomují, že tyto děti, vychovávané v Azízových náboženských školách, jsou časovanou bombou pro celou společnost.
Maďarský ultranacionalista a starosta obce Érpatak, Zoltán Mihály Orosz, shrnuje svůj způsob řízení vesnice do tří slov: řád, kontrola a disciplína. Řádem je vše, co považuje za správné – povinné veřejné práce, ceremonie připomínající maďarskou nacistickou minulost nebo národovecká výchova ve školce. Jiný pohled na svět je považován za škodlivý liberalismus a není zde tolerován. Ti, kteří se snaží pomáhat obětem starostových svévolných nařízení, jako například lidskoprávní aktivista Gábor Szöllösi, se sami záhy stávají nežádoucími osobami. Bizarní drama ukazuje reálný zánik liberální demokracie přímo v centru Evropy. Jde jenom o příběh jedné malé vesnice? Pastor Genadij je stejně ušlechtilý dobroděj jako krokodýl Geňa z proslulé sovětské animované pohádky. Žije v Mariupolu, v Doněcké oblasti Ukrajiny, kde už mnoho let s vervou napravuje svět. Vyhledává děti, které žijí na ulici, a vrací je do života. Se ženou má děti tři, dvaatřicet dalších adoptovali. Bezdomovcům a narkomanům shání jídlo, léky, práci, bydlení. Zachraňuje oběti domácího násilí. Jeho snaha odkrývá nefungující sociální systém na Ukrajině, současně však šíří naději, že každý příběh může dobře dopadnout. Když ale na Ukrajinu vtrhne válka, i neochvějný Genadij pocítí záchvěv marnosti.
Režisér Filip Remunda se s kamerou opakovaně vydává na Ukrajinu. Jeho tamní kořeny a blízký vztah k místním lidem mu umožňují nahlížet do osobních a rodinných životů a jejich prostřednictvím reflektovat situaci v názorově i politicky rozdělené společnosti. Výmluvný je příběh rodiny, jejíž jedna část žije na východě Ukrajiny a druhá v Kyjevě. Vzdálení příbuzní už mezi sebou nejsou schopni nalézt společnou řeč o tom, co se vlastně v jejich zemi děje. Tvůrci filmu se při svém putování ocitají i za frontovou linií a zaznamenávají život obyvatel na územích ovládaných separatisty. Únava z vleklé války je patrná na všech stranách, ale otázka, kdy konflikt skončí, zůstává. DEBATA
Je 20. února 2014. Na kyjevském Majdanu umírá při střetech vládních vojáků a demonstrantů přes 50 lidí. Student biologie Saško, který tu ošetřoval raněné, se při soukromém pátrání po jednom z vojáků setkává s účastníky z obou stran krvavého konfliktu. Jak dalece se jeho protivníci liší od něj samotného? Osobním přístupem se Saškovi daří odkrývat motivace a okolnosti, za jakých jsou lidé schopni a ochotni vzít do ruky zbraň. Film vznikl v produkci aktivistické ukrajinské skupiny Babylon 13.
Bosna, Čečensko, Afghánistán, Ukrajina. Více než dvacet let pracuje Petra Procházková jako válečná reportérka. Prošla většinou velkých konfliktů posledních dvou dekád, mnohokrát se ocitla v nebezpečných situacích. Dodnes ji to táhne především na východ, do postsovětských zemí. Procházková vyvrací mýtus o tzv. objektivitě. Ta podle ní v reportáži nemá co dělat, novinářka má pojmenovat zlo a neměla by se bát emocí. Snímek dává nahlédnout do zákulisí její práce, myšlení i soukromého života. Jak jde skloubit riskantní a náročné povolání s rodinou? Jak je těžké překonat rozdíly mezi cizími kulturami? A mají česká média o reportáže z válečných zón stále ještě zájem?
Simone, Jean a Chris jsou jeptišky. A také feministky, oddané bojovnice za rovná práva, lepší zdravotní a sociální systém v USA a čelní členky největšího sdružení amerických jeptišek (The Leadership Conference of Women Religious). Jejich moderní životní styl, otevřené vystupování za možnost žen nosit kněžské roucho, podpora práva na potrat nebo liberální názory na vztahy lidí stejného pohlaví popudily Vatikán natolik, že na ně v roce 2012 vyslal biskupský dohled. Ten měl emancipaci podle církve příliš svobodomyslných žen zarazit. Film napínavou formou dokumentuje obdivuhodnou osobní sílu žen bojovat proti mocné a zkostnatělé instituci, jejíž jsou součástí.
Alice je prototyp „pečujícího robota“, s mechanickým tělem a lidskou tváří, jehož schopnosti rozvinul vědecký tým z amsterdamské univerzity. Ve spolupráci se sociálními pracovníky vznikne pilotní program, ve kterém má Alice sdílet domácnost se třemi osaměle žijícími osmdesátnicemi. Ty nejprve své opatrovnici nedůvěřují, nakonec k ní ale najdou cestu. Nezávazně spolu konverzují, zacvičí si nebo vyrazí do cukrárny. Film ukazuje budoucnost druhů zkonstruovaných za pomoci moderní technologie a zamýšlí se nad základními lidskými tématy osamělosti, stárnutí a touhy po kontaktu. DEBATA
Švédsko se vydává za modelový příklad sociálního státu. Za kulisami novodobého ráje na zemi se ovšem odehrává překvapivé drama. V roce 1972 přišli politici s přelomovým programem „Rodina budoucnosti“. Měl stvořit moderní společnost, kde bude důraz kladen na nezávislost každého občana, jemuž ve štěstí nesmí bránit ani vztahy k dětem, partnerům či rodičům. Po čtyřiceti letech experimentu sociálního inženýrství je Švédsko zemí zpřetrhaných rodinných vazeb. Lidé často žijí sami a sami umírají, aniž někomu chybí. Přirozenou pospolitost nahrazují uměle tvořené sociální skupiny. Po černobylské katastrofě se bezprostřední okolí jaderného reaktoru stalo zemí nikoho. Opuštěné ulice měst i vesnic jsou dnes zarostlé stromy, jejich korunami šumí vítr. Uprostřed této zakázané zóny přesto existuje život. V dřevěných chatrčích tu přebývají bábušky, ženy, které se po nucené evakuaci vrátily ilegálně zpět do svých domovů. Vrátily se na místo, kde se narodily a kde také chtějí zemřít. Navzdory kontaminaci zde obdělávají svá políčka, sbírají lesní plody a suší byliny na své neduhy. Se všudy-přítomnou radioaktivitou si hlavu nelámou. Opustit domov by pro ně bylo horší. Jak říká jedna z nich: „Když odsud odejdu, zemřu.“ Jednotlivé vstupné: 70 Kč, film s debatou: 80 Kč, permanentka: 400 Kč
|
||||